Redaktor Meteoru Ivo Budil se vypravil do Prahy Střešovic, do Cukrovarnické ulice, aby se ve Fyzikálním ústavu Akademie věd České republiky setkal s inženýrem Eduardem Huliciem.
Budil: Takže v těchto místnostech pobýval řadu měsíců letošní laureát Nobelovy ceny.
Hulicius: Ano, je to tak. Koncem 50. let přišel do oddělení profesora Tauce mladý postgraduální student, aspirant Alfjorov z Fyzikotechnického ústavu v tehdejším Leningradu, a pobýval tady na první své vědecké dlouhodobé zahraniční stáži.
Budil: A měl se tady od profesora Tauce co naučit...
Hulicius: V té době bylo pracoviště polovodičů mimořádně kvalitní a technologie na takové úrovni, že i mladý Alfjorov se tady mohl ledasco přiučit v oboru, který ho později proslavil.
Budil: Letos tedy získal Nobelovu cenu. Za co?
Hulicius: Alfjorov a spolu s ním Kroemer získali polovinu Nobelovy ceny za to, že navrhli, teoreticky zdůvodnili a také prakticky realizovali heterostruktury. Heterostruktura je struktura polovodičů, kde se monokrystalicky, to jest dokonale, spojují různé polovodivé materiály. Vytvářejí tak strukturu, která může být pastí nebo bariérou nebo může umožnit injekci elektronů. Současně se ve struktuře vytváří světlovody díky různým hodnotám indexu lomu různých materiálů. Jsou to vesměs polovodiče typu galiumarsenit nebo indiumfosfit. Tyto materiály umožňují optoelektronické využití a využití v optoelektronice v rozsahu, který je zcela srovnatelný s využitím tranzistorů nebo integrovaných obvodů v křemíkové elektronice.
Budil: Před třiceti lety, to byly polovodiče šlágr. Jak přispěli Alfjorov i Kroemer k té záplavě prací o polovodičích?
Hulicius: Koncept využití laserů s dvojitou heterostrukturou, který sliboval a později skutečně umožnil jejich reálné využití, navrhli nezávisle na sobě v roce 1963. Možná o chlup dříve Alfjorov, ale bylo to v nepublikovaném sovětském patentu, kdežto Kroemer své výsledky řádně publikoval způsobem obvyklým ve vědě. Další důvod, který vedl k udělení Nobelovy ceny právě těmto dvěma pracovníkům, je to, že k realizaci polovodičových laserů, pracujících kontinuálně při pokojové teplotě, na sobě opět nezávisle přišli Haiashi, Penish a Alfjorov. Haiashi a Penish v Americe a Alfjorov v Petrohradě v roce 1970. Publikováno to bylo prakticky ve stejném měsíci, v květnu. Většinou je to ve světě málo známé, protože Alfjorov odeslal svůj článek do ruského časopisu zase pravděpodobně o chlup dříve, ale vyšel rusky, a anglicky až o rok později. Priorita se proto obvykle přisuzuje Američanům, ale je prokazatelné, že Alfjorov udržel kontakt i s reálnou aplikací těchto součástek.
Budil: Vy znáte Alfjorova. Jaký je to člověk?
Hulicius: Bezesporu mimořádný. Neznám ho příliš důvěrně, protože je přece jenom o generaci starší. Znám velmi dobře jeho bezprostřední spolupracovníky, jeho pracoviště a výsledky, kterých bylo na tom pracovišti dosaženo. I to je určitá jeho zásluha, že toto pracoviště je zapojeno do mezinárodní spolupráce, což bude jistě touto Nobelovou cenou ještě dále podpořeno.
Budil: Co to změnilo ve světě?
Hulicius: To je jeden z důvodů udělení této Nobelovy ceny. Vlastní myšlenka nebo náročnost teoretických studií není taková, jaký je skutečný dopad na obyčejný praktický život. Tyto poněkud málo srozumitelné heterostruktury dnes už slouží ve spoustě oblastí. Použitelné polovodičové lasery - to jsou optické komunikace, optické paměti, cédéčka, laserové tiskárny s polovodičovými lasery, aplikace v medicíně, ve vojenství. V mobilních telefonech se používají vysokoreagenční součástky z galiumarsenidu na bázi heterostruktur a podobně by bylo možné pokračovat.
Budil: Takže to není uzavřená věda...
Hulicius: Například poslední náš společný projekt s lidmi z Alfjorovovy laboratoře se týká nových materiálů pro střední infračervenou oblast. Mimořádně zajímavá je například aplikace pro přenosné a doufejme v budoucnu levné zařízení pro měření polutantů, pro měření koncentrace nečistot v ovzduší, nebo třeba i měření vlhkosti pro spoustu důležitých průmyslových aplikací. Tyto součástky zatím nejsou komerčně dostupné, jejich problém je v tom, že nepracují při pokojové teplotě, a je jedním z úkolů, jak optimalizovat systémy heterostruktur tak, aby byly tyto součástky využitelné.
Budil: Gratuloval jste Alfjorovi do Petrohradu?
Hulicius: Já jsem se dozvěděl, že dostal Nobelovu cenu, když jsem byl týden v Lancasteru. Tam zrovna pracují na dlouhodobých stážích tři jeho podřízení, a ti mi sdělili, že Petrohrad je naprosto odříznut od světa, že na e-maily nikdo nereaguje, telefony nikdo nezvedá, pravděpodobně tam probíhaly velmi bouřlivé oslavy. Takže jsem se připojil k e-mailu, který kolegové do Petrohradu posílali. Ale k osobní gratulaci pravděpodobně dojde až v průběhu příštího roku, kdy se spolu potkáme na konferencích.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
