Vda a technika - archiv

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Vyzvědač u planety Merkuru

Pavel Příhoda  16.11.2005
Přechod Merkuru přes Slunce
Přechod Merkuru přes Slunce  

Jsme zvědaví, jak se žije Merkuru. Planetě Merkuru. A snažíme se také pro to něco dělat. Tím spíš, že vlastně Merkur známe jen z jedné poloviny. K Merkuru sice už letěla jedna sonda, Marriner 10, ale už před třiceti lety, třikrát ho oběhla a jako z udělání, vždycky v té době, kdy byl přesně stejně osvětlen Sluncem. On totiž vždycky po 176 dnech je osvětlený zcela stejně, protože tak dlouho také trvá jeden sluneční den a sonda ho míjela vždycky také po 176 dnech. Takže známe polovinu Merkuru, a i když známe hodně podrobností, ještě to pořád není ono. 

A situační zpráva o stavu posla, kterého jsme k Merkuru vyslali loni, je taková, že sonda Messenger startovala 3. srpna 2004 a celkem nedávno - 2. srpna 2005 - oběhla kolem Země. Jak to, že když startovala, oběhla kolem Země? Tyto sondy, aby nespotřebovaly příliš mnoho energie, využívají gravitačních polí planet.

Sonda Cassini - Autor:solarviews.com/
Sonda Cassini
Autor:   solarviews.com/   

Tohoto kosmického fotbalu se účastní právě jmenovaná Země, dále dvakrát proběhne sonda kolem Venuše a třikrát kolem Merkuru. Při každém přiblížení se její dráha sníží, a při čtvrtém přiblížení už může přejít na oběžnou dráhu. Takže vidíme celý Merkur, který zatím ještě neznáme zcela. Ta oběžná dráha bude napřed protáhlá, takže sonda se přiblíží k Merkuru na 200 kilometrů a vzdálí se od něho na 15 000 kilometrů. Když postupně prostuduje všechno nejdůležitější, její dráha se změní na kruhovou.

A kdy začne pozorovat, abychom mluvili česky, posel, hlasatel, kdy?

Tato sonda začne studovat povrch Merkuru v době, kdy přejde na oběžnou dráhu, tedy 18. března v roce 2011. Mezitím totiž oběhne mnohokrát kolem Slunce a kolem těch planet, které ji trochu zrychlí, a samotné planety se trošičku zpozdí.

Zajímá nás, jaké je zastoupení prvků na planetě, jaké jsou tam nerosty a horniny, zajímá nás ovšem také, zda v okolí pólů nezůstaly ještě vrstvy ledu, i když je planeta tak blízko ke Slunci, tak jsou tam oblasti, které jsou vlastně v trvalém stínu, stínu kráterů a mohly by být zásobárnou ledu, který by se dal využít třeba i někdy později. Je to překvapivé a je to tím, že vlastně tyto oblasti kolem pólů jsou trvale zastíněny.

Je tam vlastně trvalá noc, Slunce se nikdy neobjeví, takže je tam velmi chladno. Na Merkuru je samozřejmě až 500 stupňů Celsia, jestliže je Slunce v nadhlavníku a jsme blízko ke Slunci. Když se od Slunce trošku vzdálíme - Merkur totiž má dost protáhlou dráhu kolem Slunce - tak samozřejmě teplota není už tak vysoká, a pokud bychom se dostali na noční stranu, budeme v hlubokém mrazu - 170 stupňů pod nulou. Dál víme, že planeta je vlastně jakousi překážkou proudu slunečního záření, kterému se říká sluneční vítr, a že kolem ní se vlastně vyskytuje slabé magnetické pole. Kromě toho sonda je vybavena zařízením, kterým můžeme změřit změnu její rychlosti, která je zase způsobována nestejnorodostmi uvnitř planety, tzv. maskony, jak se říkalo. To znamená jakýmisi místy, kde je soustředěno více látky. Samotná sonda samozřejmě pracuje v pekelných poměrech, takže ji proti Slunci trvale chrání tepelný štít. Sonda je vlastně trvale ve stínu tohoto štítu, je vybavena počítačem, anténou, ale také raketovým motorem, protože počítáme se změnami dráhy během toho dlouhého letu a také v blízkosti Merkuru.

Nejde nikdy úplně vyloučit, zda se sonda třeba nesrazí s nějakým meteorickým tělesem, s planetkou asi velmi nepravděpodobně, ale meteorických těles přece jenom i v blízkosti Merkuru je dost, takže k poškození sondy přirozeně může během té dlouhé doby letu dojít. Zatím jsme většinu těch sond provázeli k jejich cíli bez poškození. Doufejme, že to bude i tentokrát.

Nejvíce můžeme na této náročné misi obdivovat to, že technika už je propracovaná, protože tyto cesty automatických sond k planetám se swingovými manévry už byly podniknuty relativně velmi levně. Třeba sonda Galileo, která takto studovala planetu Jupitera a jeho satelity, a v současné době stále probíhající studium sondy Cassini, která se také swingovými manévry postupně propracovala až do oblasti Saturnu, kde studuje oblačný pokryv planety, studuje prstence a také spoustu zajímavých měsíců, z nichž některé objevila. Ukazuje se tedy, že tato technika je natolik vyspělá, a vlastně relativně levná, že nepotřebuje přítomnost člověka. Výzkum vzdálených oblastí sluneční soustavy pomocí automatů má zřejmě svoji budoucnost.


Meteor
ČRo Dvojka

Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00 Délka pořadu: 52 minut

Radio na p��n�

Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.

Podcast

Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.

iTunesImport do programu iTunes je dostupný zde.

Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.

 

 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: Vda a technika - archiv

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2018 esk rozhlas