Vda a technika - archiv

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Energetika České republiky V

Vít Doleček  30.12.2005
Jaderná elektrárna - Autor:bcf.usc.edu
Jaderná elektrárna
Autor:   bcf.usc.edu   

V minulém díle jsme se věnovali technologiím, které mají za úkol eliminovat dopady uhelné energetiky na ŽP. V dnešní části na toto téma volně navážeme a ukážeme si, že výsledným produktem spalování uhlí nemusí být vždy jen odpad, ale také látky, které lze dále vhodnými způsoby využít v rozličných oblastech našeho života. Lze je totiž využít nejen ve stavebnictví, ale i při čištění odpadních vod nebo k rekultivaci poničené krajiny po těžbě uhlí. 

V minulosti, kdy se u našich uhelných elektráren téměř neprovádělo odsiřování, žádný energosádrovec v elektrárnách nevznikal a popílek se jednoduše naplavoval v podobě hydrosměsi na odkaliště a jen malá část se ukládala v suché formě. Všechen popel z kotle se nejdříve shromažďoval v tzv. bagrovací jímce, kde se smíchal s vodou. Tato směs byla potrubími čerpána na odkaliště. V odkališti se tuhé částice usadily na dně a voda se systémem přepadů čerpala buď zpět do bagrovací jímky, nebo se regulovaně vypouštěla do říčních toků. Výsledkem tohoto způsobu "likvidace" popílku byly obrovské plochy odkališť bez dalšího užitku, vysoká spotřeba vody a její neekonomické přečerpávání.

Dnes existují v zásadě 3 formy přepracovaných produktů spalování, které se dále využívají nebo ukládají. První z nich je tzv. stabilizát. Stabilizát je směs popele (včetně popele z fluidních kotlů), produktů odsíření, vody a případného aditiva (cement nebo vápno), které ve stabilizátu aktivuje schopnost tuhnutí a tvrdnutí. Charakteristickými vlastnostmi stabilizátu aktivovaného aditivem jsou potom pevnost až 10 MPa (za příznivých podmínek až 20 MPa) a velmi malá propustnost. Předností takové směsí oproti samostatným složkám je fakt, že toxické kovy v nich obsažené jsou chemicky vázány v krystalické mřížce materiálu a je tedy značně omezené nebezpečí jejich uvolnění do ŽP.

Druhou formou přepracovaného odpadu je aglomerát. Vzniká smícháním popílku nebo popele s vodou. Po smíchání s vodou ve speciálním míchacím zařízení se v sypké nebo granulované formě může vracet do dolů vagóny, které by jinak jely nevytížené. Oproti samotnému popílku aglomerát nepráší a v důsledku chemických změn se snižuje riziko vyluhování nebezpečných látek, které jsou v popílku obsaženy. V dolech se tato látka ukládá na izolovaná složiště a přispívá tak k jejich následné rekultivaci. Takto se nakládá s aglomerátem vzniklým např. v Elektrárně Mělník.

Deponát je třetí výstupní formou odpadu z uhelných elektráren. Jedná se o směs popele, energosádrovce a vody. Vlastnosti deponátu již nejsou tak příznivé jako u předešlých dvou forem. Má jen omezenou vyluhovatelnost toxických látek, proto musí být ukládán na izolovaná složiště. Deponát se vyrábí např. v Elektrárně Prunéřov a Elektrárně Tušimice.

Kromě výše uvedených 3 forem zpracovávání odpadů lze využívat i jednotlivé složky odpadů. Popílek a struska jsou často využívány při výrobě stavebních hmot. Popílek se používá při výrobě cementu; popílek i strusku je potom možné využít pro výrobu cihel (Castone) nebo jako přídavek do asfaltu. V Nizozemí je velmi rozšířeným uplatněním popílku jeho použití jako základní surovina pro výrobu umělého kameniva. Existují 2 základní technologie výroby. Technologie Lytag spočívá ve zpracování granulovaného popílku při teplotách kolem 1100 °C. Výsledné vlastnosti tohoto produktu jsou, kromě nižší hmotnosti, srovnatelné s vlastnostmi přírodního kameniva. Technologie výroby umělého kameniva, která probíhá za studena (70-90 °C), se jmenuje Aardelite. Oproti Lytagu má konečný materiál méně příznivé fyzikální vlastnosti, ale na druhou stranu je proces výroby s ohledem na nízké teploty méně energetický náročný.

Určitá část popílku (asi 5 %), který byl zachycen v elektrostatických odlučovačích, je vhodná jako náplň filtrů do čistíren odpadních vod. U takových náplní se dosahuje poměrně vysoké účinnosti a dlouhé životnosti (10-20 roků). Použití "popílkových filtrů" je účinné zejména na tenzidy, těžké kovy, PCB, patogenní bakterie nebo BSK (biologická spotřeba kyslíku) či CHSK (chemická spotřeba kyslíku). V ČR existuje na takovýto sorbent patent pod obchodním označením CINIS.

Dalším uplatněním popílku je jeho smíchání s cementem a vodou, přičemž je tato směs dále smíchána s kalem z ČOV. Smícháním všech těchto látek obdržíme tuhou hmotu, která se vyznačuje nízkou vyluhovatelností nebezpečných látek, proto je možné ji bez obav dále ukládat.

Je zřejmé, že použití produktů spalování skýtá nové možnosti, jak tyto suroviny využívat k prospěchu člověka a omezit tak negativní vlivy na ŽP. Část materiálů, které by jinak skončily na skládkách a úložištích, jsou totiž dále zpracovány a využity tam, kde by bylo nutné čerpat cenné přírodní suroviny a současně tak spotřebovávat další energii.


 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: Vda a technika - archiv

Související příspěvky:

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2018 esk rozhlas