Jsou živé bytosti jinde ve vesmíru? Po dlouhá staletí se opakovala tato otázka na univerzitách a vůbec v mysli každého, kdo chce vidět dál než do talíře a do peněženky. Život jinde ve vesmíru je dnes předmětem vědeckého výzkumu. Vznikla multidisciplinární věda - bioastronomie. Je tak mladá, že se dosud ani neustálil její název. Zabývá se procesy, které vedly ke vzniku života, jeho vývojem a rozšířením ve vesmíru. O vzniku a vývoji života mohou hovořit povolanější odborníci - biologové. My se podíváme na výskyt života ve vesmíru z hlediska astronomického.
Nerudovy žáby.
Jestliže vejdete severním vchodem do ondřejovské hvězdárny, spatříte sochu zakladatele pana Josefa Friče. Zespodu na sochu pana Friče kouká žába. A za sochou je nejstarší budova - původní byt Fričovy rodiny. Na jejím štítu je sgrafito s hvězdnou oblohou a s žábami. Jedna z žab se nesměle ptá učeného žabáka: "Jen bychom rády věděly, jsou-li tam tvorové jako my, jsou-li tam žáby taky?"
Nerudova otázka zůstává dodnes bez odpovědi a rozpaluje diskuze na téma "Je vůbec život ve vesmíru" - tedy mimo naši Zemi? Neruda, který byl zakladateli hvězdárny za kmotra, měl hluboké znalosti o vesmíru. Vložil je do Písní kosmických. O vesmíru mnoho přemýšlel a metaforou zvídavých žab pod hvězdnou oblohou vyjadřuje odvěkou otázku: "Jsou tam také živí tvorové?"
A ptali se tak přemýšliví lidé dávno před námi. Dlouho před zrodem moderní vědy se diskutovalo o "pluralitě, mnohosti světů", čímž se už tehdy připouštělo, že náš svět není jediný, kde může být život. Šlo o základní úvahy vedoucích starověkých a středověkých myslitelů. Tedy žádná řečnická otázka mimochodem utroušená nějakým neznámým mluvkou.
Řečtí atomisté učili své posluchače, že mimo naše smyslové poznání existuje nekonečný počet světů - "aperoi kosmoi". Později, v prvém století před Kristem, na jejich atomistické učení navázal římský básník Lucretius v díle O přírodě.
Podle něho musí existovat jiné světy, "neboť prostor není omezený v žádném směru a nekonečný počet semen se neustále pohybuje všemi směry". Jeho názor rozvíjí dnešní panspermie.
Otázka života ve vesmíru byla aktuální na univerzitách a v klášterech - středověkých střediscích kultury. Například u dominikánského mnicha Alberta Magna, geniálního přírodovědce a filosofa ze 13. století, se dočteme: "Existuje mnoho světů nebo jen jediný svět ? Toto je jedna z nejušlechtilejších a nejvznešenějších otázek při studiu přírody."
Základní obrat v názoru na mnohost světů přineslo dílo polského kanovníka Mikuláše Koperníka, který dokazoval, že pohyby planet lze dobře vysvětlit předpokladem, že středem vesmíru není Země, ale Slunce. Země - podle Koperníkova heliocentrického názoru - je jen planeta jako ostatní planety.
V myšlení lidí Země tak přestala být středem vesmíru a člověk přestal být vrcholem tvorstva.
Horlivým zastáncem heliocentrického názoru byl dominikánský mnich Giordano Bruno. Ale jeho přesvědčení o stejnosti celého vesmíru ho dovedlo dál, až k názoru, že hvězdy jsou vzdálená slunce obklopená planetami. Tento odvážný Ital vyslovil v r. 1584 svůj smělý názor ve spise "O nekonečném vesmíru a světech". Podle něho je nekonečně mnoho sluncí (tj. hvězd) a planetárních systémů kolem nich.
Je třeba připomenout, že Brunův názor o pluralitě slunečních soustav nebyl důvodem k jeho upálení v r. 1600. Římská inkvizice ho totiž odsoudila pro "odchylné náboženské názory".
Mohli bychom se v této souvislosti zmínit o "velkém pokroku", který lidstvo udělalo za poslední čtyři století - tj. od doby, kdy inkvizice upálila Giordana Bruna pro "odchylný náboženský názor".
V Hitlerových koncentrácích a Stalinových gulacích pro "odchylný politický názor" nezemřel jeden člověk, ale Brunů byly miliony. To je projev tzv. technologické krize, kterou vyjadřuje otázka: zvládneme svou technologii natolik, že nepřivodíme zánik biosféry? Vždyť jen atomových zbraní máme dnes desetkrát víc, než je třeba k zničení celého světa.
Giordanovy názory nezanikly jeho smrtí. Například René Descartes vyslovuje názor, že atomy se v nekonečném vesmíru pohybují ve vírech a tvoří tak kolem každé hvězdy systém, jako je naše sluneční soustava. Ke konci 17. století Francouz Bovier de Fontenelle a Holanďan Christiaan Huygens rozvíjejí dál Descartovy názory a hovoří o obývaných slunečních soustavách.
Pro své názory však neměly žádnou pevnou oporu - žádný důvod. Byly to jen domněnky nepodepřené ani pozorováním, ani pokusem, ani logickým myšlením nebo matematicky...
O mimozemšťanech se psalo mnoho v minulosti a píše se i dnes. O Marťanech, Venušanech, obyvatelích Měsíce a jiných vymyšlených obyvatelích se psalo a natáčely se sci-fi filmy. Občas ještě dnes někdo s bujnou fantazií spatří UFO a píše o svém setkání s mimozemšťany.
Taková vyprávění a filmy jsou smyšlenky, které nás okrádají o čas (o penězích ani nemluvě), a co je nejhorší - vydávají se za skutečnost. Nejsou pravdivé, protože skutečnosti neodpovídají. Neopírají se o pozorování ani o pokus.
Poznávání skutečnosti je často zdlouhavé a neobyčejně pracné. Je to cesta vědy založená na přesných pojmech, pozorování, pokusech, měření, logickém úsudku, matematickém výpočtu, ověřování a syntéze poznatků. Tak je tomu i s hledáním života ve vesmíru. Věnují se mu mnozí vědci z různých oborů. Pozorují, dělají pokusy, vysílají sondy vysoko do atmosféry i mimo Zem, na jiná kosmická tělesa, ale i do hlubin oceánů.
Tam energii pro život nepřináší sluneční paprsek, ale žhavé sopečné komíny. Je to velmi rozmanitý výzkum, možný jen ve spolupráci odborníků z různých věd a technických odvětví (jako např. astronautiky).
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
