Vda a technika - archiv

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Proč neklademe vejce

Olga Kubrová  24.01.2001 09:17

Určitě znáte jedno z nejpodivnějších zvířat. To, že je savec, mu skutečně nelze upřít. Má pěkně hustou srst, mléčné žlázy, a přesto klade do své hnízdní nory vejce. Potkat bychom se s ním mohli v australských potocích a jezerech. Jedná se o ptakopyska a na jeho zvláštnosti nás upozorňuje užjeho druhové jméno - podivný. 

Ovšem v řádu vejcorodých savců není sám. Vejce klade i ježura a také o něco chlupatější, ale méně ostnitá paježura. My ostatní savci s výjimkou vačnatců opravdu proděláváme svůj vývoj až do narození v děloze chráněni placentou. Ta slouží jako filtr, který nás chrání před vnějším nebezpečným světem škodlivin, baktérií a virů. Působí i jako zásobník krve, dodavatel bilkovin, vitamínů a dalších potřebných látek, placenta produkuje hormony nutné pro úspěšný průběh těhotenství. Starí se i o odklízení odpadních látek.

Výhody jsou jasné. Matka osobně chrání svůj plod po celou dobu březosti a rodí dobře vyvinutá mláďata. Tím se placentálové liší od ostatních savců. Ani sebeostražitější obrana vajec se nevyrovná bezpečí plodu vyvíjejícího se pod matčiným srdcem. S vývojem potomka v těle matky se setkáme i u vačnatců. Ovšem například novorozený klokánek je oproti svým kolegům, kteří absolvovali prenatální vývoj v placentě, nesrovnatelně málo vyvinutý.

Co způsobilo, že příroda opustila systém kladení vajec a zajistila většině savčích potomků pohodlí placenty? Byl to virus. Ano, opravdu se podle hypotéz některých vědců na "vynálezu" placenty jako jeden z faktorů podílel virus.

Už jsme řekli, že placenta působí jako dokonalý filtrační systém. Musí chránit plod před vnějšími parazity a patogeny, které napadly matku. Další potenciální nebezpečí však hrozí od matky samotné. Polovina genů potomka pochází od otce. To matčin imunitní systém dobře ví a produkty otcových genů rozpozná jako škodlivý element a tak s nimi také naloží. Tomu je nutno zabránit. Plod potřebuje, aby byly v jeho blízkosti potlačeny imunitní buňky matky. Přinutit matčin imunitní systém k toleranci plodu, přesvědčit ho, že se nejedná o žádné nebezpečné cizí těleso, ale o pokračování rodu.

Na druhé straně, maminka se potřebuje bránit potenciálním infekcím, a imunita je pro ni jako pro každého životně důležitá. Konečně se dostáváme ke slíbenému a zasloužilému viru. Příroda si s naznačenou záludnou situací skvěle poradila, a to tak, že jsme dostali infekci. Tedy ne my, ale pra-pra-prapředek nás všech živorodých savců.

Podle některých hypotéz k tomu mohlo dojít nějak takto: buňky předchůdce živorodých savců napadl endogenní retrovirus trošku podobný viru HIV. Zalíbilo se mu v nich natolik, že se rozhodl zůstat. Tento parazit vpadl do savčích buněk asi před 120 miliony let. Náš savčí předek ho využil a vyvinul vysoce důmyslnou placentu. Virus se podobně jako ostatní víry neumí sám rozmnožovat. Potřebuje k tomu hostitele, a proto si vyhlédl savce.

A neprohloupil. Svou genetickou informaci vložil do savčího genomu. Například v lidském jádře přežívá už po 30 milionů let. Vědci ho, jak tomu často bývá, objevili vlastně omylem. Snažili se pomocí elektronového mikroskopu zjistit, zda virus spalniček může proniknout do ještě nenarozeného živočicha. Byli však šokováni, když namísto očekávaného viru spalniček objevili sférický retrovirus, který pučel z buněk na povrchu placenty prokazatelně zdravých zvířat.

Tento retrovirus obyčejně není příliš aktivní. Většinu času prospí. Probouzí se jen v některých tkáních plodu a právě v placentě. Komanduje své hostitelské buňky, aby produkovaly proteiny svého retrovirového hosta a sestavily z nich virové partikule. Ty trčí z buněčného povrchu a mohou tak snadno infikovat další buněčné oběti. Protože virus vložil kopie své genetické informace i do buněk, které produkují spermie a vajíčka, přenáší se z generace na generaci, aniž by muselo dojít k další infekci.

Jedním z nejznámějších je lidský endogenní retrovirus 3. Vykonává hned dvě důležité funkce. Pomáhá buňkám placenty, aby zfúzovaly. Je tedy důležitý při tvorbě placenty, což potvrdil tým profesora Larssona. Druhou funkci viru 3 je ochrana plodu, aby nebyl odmítnut matčiným imunitním systémem. Pravděpodobně potlačuje dělení imunitních buněk. Někteří vědci vidí hlavní roli viru v ochraně před novými virovými infekcemi. Bílkoviny viru možná mohou chránit buňky savčího plodu před vstupem viru HIV i dalších retrovirů. To by mohlo vysvětlovat, proč je relativně nepravděpodobný přenos viru působícího aids z infikované matky na ještě nenarozené dítě.

Přestože vědcům stále zůstává mnohé z tohoto procesu utajeno, shodují se, že nebýt endogenního retroviru, který v savčích buňkách parazituje už asi 120 milionů let, mohli bychom stále klást vejce.


Meteor
ČRo Dvojka

Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00 Délka pořadu: 52 minut

Radio na p��n�

Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.

Podcast

Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.

iTunesImport do programu iTunes je dostupný zde.

Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.

 

 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: Vda a technika - archiv

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2017 esk rozhlas