Vda a technika - archiv

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Přicházíme na svět díky virům?

19.06.2000

Endogenní retroviry se staly součástí dědičné informace jiných organismů. Najdeme je v bakteriích i v dědičné informaci člověka. Shodou okolností vyšel nedávno velmi zajímavý článek, jehož autoři dokazují, že jeden z takových zatoulaných virů má pro člověka zcela zásadní význam. Kdyby z naší dědičné informace zmizel, hrozilo by lidstvu asi vymření. Příběh je to poučný. Opět se můžeme přesvědčit, že naše dělení organismů na "zlé" a "hodné" nemá v přírodě opodstatnění. I něco tak "zlého", jako je virus, dokázala evoluce přizpůsobit pro naplnění našich základních životních potřeb. 

Mimo hostitelskou buňku je virus mrtvý jako kámen. Teprve v buňce tento miniaturní organismus skutečně ožije. V pestrém společenství virů najdeme i zkušené záškodníky. Například zástupci skupiny retrovirů dokážou propašovat své geny do dědičné informace napadené buňky s důmyslností genových inženýrů. Není divu, že se napadená buňka často nechá ošálit a využije všech svých dovedností, aby podle instrukce podvržených virových genů vyráběla nové a nové viry jako na běžícím pásu. Geny viru se stávají součástí dědičné informace napadené buňky, alespoň do chvíle, než namnožené viry buňku zabijí a vyrazí za dalšími oběťmi.

Zajímavá situace nastává ve chvíli, kdy retroviry propašují své geny do pohlavních buněk napadeného organismu. Pokud z takové pohlavní buňky vznikne nový jedinec, zdědí nejen geny rodiče, ale i geny viru. Ty se stanou nedílnou součástí dědičné informace nového tvora a my o nich pak hovoříme jako o tzv. endogenním retroviru. Hostitel se endogenním retrovirem nenakazí, ale zdědí jej. O tom, že k takovému dědění viru došlo v dávné i nedávné historii mnohokrát, svědčí výmluvně fakt, že lidská dědičná informace obsahuje tisíce různých endogenních retrovirů.

Endogenní retroviry mohou hostitelský organismus do určité míry ohrožovat. Vědci je podezírají z podílu na vzniku řady vážných onemocnění, např. cukrovky, roztroušené sklerózy nebo schizofrenie. Buňky jsou ale naštěstí vybaveny řadou velmi účinných obranných mechanismů, které jim umožňují zděděné viry zneškodnit.

Někdy ale hostitel využije genů z endogenních retrovirů pro své potřeby, aby získal nové, výhodné vlastnosti. Lidé si například "ochočili" jednoho ze svých endogenních retrovirů a využívají jej k zajištění zdárného vývoje dítěte v těle matky.

Během vývoje musí být lidský plod dokonale chráněn, zásobován živinami a zbavován zplodin látkové výměny. Tyto potřeby zajišťuje placenta, kterou budují společným úsilím matka i plod. V místě styku tkání matky a plodu splývají buňky placenty v souvislou vrstvičku pokrytou hustým lesem mikroskopických výběžků. Tím se styčná plocha mezi matkou a plodem mnohonásobně zvětší, což je důležité jak pro přísun živin od matky k plodu, tak pro odvod zplodin opačným směrem.

Vědce pochopitelně zajímá, jak se tato veledůležitá vrstvička buněk vytváří. Zjistili, že splývání buněk v placentě vyvolává bílkovina zvaná syncytin. Zajímavé výsledky přineslo pátrání po genu, podle kterého se syncytin v placentě tvoří. Ukázalo se, že je to gen virového původu a náleží jednomu z mnoha lidských endogenních retrovirů. Popravdě řečeno, z tohoto endogenního retroviru toho v lidských buňkách mnoho nezbylo. Všechny jeho geny jsou zneškodněny. Jedinou výjimkou je právě gen pro syncytin.

Co mohl gen viru člověku nabídnout? Viry jsou dokonale uzpůsobeny k pronikání do buněk a některé bílkoviny virových obalů usnadňují splynutí viru s buňkou. Syncytin může být právě takovou bílkovinou a ve službách lidského organismu vyvolává splývání buněk v placentě.

Gen pro syncytin nemusí být zdaleka jediným virovým genem, který člověk využil k zajištění potřeb vyvíjejícího se plodu. Některými geny se viry chrání před útokem imunitního systému hostitele. Stejnou ochranu potřebuje i nenarozené dítě. To nese v buňkách znaky zděděné po otci, které organismus matky vnímá jako cizí a byl by proto schopen na dítě zaútočit ničivým arzenálem imunitního systému. Bílkoviny virového původu mohou imunitní systém matky "ukonejšit" a zajistit tak plodu bezpečí.

Ochočené viry snad mohly stát i u vzniku početné skupiny savců, kteří zabezpečují potřeby svých plodů prostřednictvím placenty. Virový gen pro syncytin ale tímto veledůležitým genem není, protože se nalézá jen v dědičné informaci člověka a některých opic. Placenta myší nebo velryb funguje naprosto dokonale i bez jeho přispění. Zdá se, že savci využívají virové geny spíše příležitostně. Různé skupiny savců mohly sáhnout pro zajištění tvorby placenty po různých virových genech. Bohatý výběr endogenních retrovirů jim k tomu skýtá dost příležitostí.

Onemocnění jako obrna nebo AIDS nám dávají pádný důvod nahlížet na viry jako na své nepřátele. Tak jednoduchý ale náš vztah k virům není. Příklad životně důležité molekuly syncytinu je toho názorným důkazem.


Meteor
ČRo Dvojka

Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00 Délka pořadu: 52 minut

Radio na p��n�

Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.

Podcast

Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.

iTunesImport do programu iTunes je dostupný zde.

Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.

 

 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: Vda a technika - archiv

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 esk rozhlas