Vda a technika - archiv

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Geny myší dlouhověkosti i lidem?

13.04.2000

Před časem jsme v Meteoru hovořili o chytré myši Doogie, která má díky genové manipulaci pětkrát lepší paměť než obyčejné myšky. Zvířata i rostliny, do jejichž dědičné informace člověk cíleně zasáhl, nám otevírají cestu k řešení řady tíživých problémů. Díky chytré myši Doogie snad nalezneme lék proti degenerativním onemocněním mozku, k jakým patří např. Alzheimerova choroba. Jiné myši slibují lékařům i pacientům úspěch v boji s rakovinou nebo naznačují, že bychom se mohli běžně dožívat stovky let. 

Každá ze tří miliard buněk myšího tělíčka obsahuje asi sto tisíc různých genů. Nikdo je zatím nespočítal a nikdo ani dost dobře neví, k čemu všemu jsou tyto geny pro myš dobré. O moc víc toho nevíme ani o svých vlastních genech. Naštěstí jsou si mnohé lidské a myší geny podobné.

Více se můžeme o úloze myších, ale i lidských genů dozvědět poté, co jeden ze sto tisíce myších genů vyřadíme z činnosti. Vědci k tomu využívají postup běžně označovaný jako genový knokaut. Termín převzatý z boxerského slovníku je zcela namístě. Vybraný gen je zneškodněn cíleným zásahem a žádná z buněk v těle myši jej už nedokáže uvést do provozu a dále jej používat.

Tým vědců z milánského centra pro výzkum rakoviny vedený Pierem Giuseppem Peliccim se rozhodl "udeřit" do myšího genu, jehož funkce jim nebyla úplně jasná.

"Uvidíme, co bude myším bez tohoto genu chybět ke spokojenému životu," říkali si vědci, když se pouštěli do náročných pokusů.

Jenže myším se dařilo i bez genu překvapivě dobře. Je snad tento gen přebytečný? Příroda ale nedělá zbytečné věci. Záhadu nadbytečného genu se podařilo objasnit teprve s odstupem času. Ukázalo se, že myši s knokautovaným genem žijí neuvěřitelně dlouho. Běžně se dožívaly věku, který by u člověka odpovídal stovce let. Navíc byl jejich organismus dokonale obrněn proti stresu. Pomineme-li tyto pozoruhodné vlastnosti, pak zůstaly Pelicciho myši úplně obyčejnými myškami a užívaly si všech radostí života. Neztrácely zájem o dění kolem sebe, ani chuť k jídlu. Ani ony samy, ani jejich potomci netrpěli žádnými zjevnými zdravotními potížemi.

Pier Giuseppe Pelicci se pokusil přijít záhadě myší dlouhověkosti na kloub. Došel k zajímavému závěru. V těle myši, stejně jako v těla ostatních živočichů včetně člověka, vznikají při získávání energie z živin nebezpečné škodliviny. Proto si každá buňka udržuje v pohotovosti jakousi "opravářskou četu" tvořenou speciálními enzymy. Pokud napáchají zplodiny v buňce větší škody, jsou enzymy uvedeny do chodu a začnou v buňce "opravovat" a "uklízet".

Genetický knokaut ale zasáhl gen, který uvádí "opravářskou četu" enzymů do stavu klidu ve chvílích, kdy se škody způsobené zplodinami nezdají příliš vážné. "Opravářská četa" v buňkách myší s knokautovaným genem proto pracuje v nepřetržitých čtyřiadvacetihodinových směnách. Enzymy neustále likvidují i ty nejmenší škody napáchané zplodinami a ani na chvilku nepoleví. Není proto divu, že buňky jsou ušetřeny většího poškození. Díky tomu jsou myši zdravější a dožívají se vyššího věku.

Výsledky Pelicciho týmu vzbudily velkou pozornost. Ve farmaceutických laboratořích už teď hloubají stovky vědců nad oním buněčným "vypínačem", který donutí enzymy v těle myší s knokautovaným genem pracovat bez oddychu. Všichni si kladou stejné otázky: Dokážeme v biochemických laboratořích syntetizovat preparát, který by zajistil v lidském těle to, co vyvolá knokautování myšího genu? Dokážeme uvést v lidských buňkách jejich "opravářskou četu" do nepřetržité činnosti? A prodlouží se tím lidský život na sto roků?

Může se zdát, že jsme se přiblížili naplnění snů středověkých alchymistů, kteří zasvětili svůj život hledání bájného elixíru mládí. Pier Guiseppe Pelicci ale nabádá k opatrnosti a varuje před přehnaným optimismem.

"Už mnohokrát jsme objevili u myší velice nadějné věci, které ale v lidském těle nefungují," upozorňuje italský vědec.

Navzdory tomuto omezení jsou myši, jež byly podrobeny umělému zásahu do dědičné informace, našimi cennými pomocníky. S jejich pomocí pátrají vědci po příčinách dědičných chorob a právě tyto myšky nám pomáhají při hledání léků proti nemocím, jež ničí zdraví a životy milionů lidí. Milánské dlouhověké myši jsou jen jedním z dlouhé řady příkladů. Snad se díky myším s upravenou dědičnou informací nakonec přeci jen dočkáme dvaceti nebo třiceti let života navíc. Bude pak už jen na nás samotných, abychom ty roky prožili tak, že se za ně nebudeme muset stydět.


Meteor
ČRo Dvojka

Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00 Délka pořadu: 52 minut

Radio na p��n�

Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.

Podcast

Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.

iTunesImport do programu iTunes je dostupný zde.

Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.

 

 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: Vda a technika - archiv

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2018 esk rozhlas