Vda a technika - archiv

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Kam s oxidem uhličitým?

Vladimír Karpenko  06.04.2000

Otázka skoro pošetilá, protože dnes nás sotva napadne jiná odpověď než "do vzduchu". Ovšem snad každý ví, že oxid uhličitý patří ke skleníkovým plynům, jimž se přičítá vliv na dlouhodobé klimatické změny na Zemi. 

V této nelichotivé roli ho doprovází ještě především metan a některé oxidy dusíku, ovšem oxidu uhličitému se přičítají zhruba dvě třetiny podílu na globálním oteplování. K dovršení všeho se dnes 85% energie získává spalováním fosilních paliv, což situaci pořád zhoršuje. To všechno jsou notoricky známá fakta, jimiž sotva koho překvapíme. Otázka v titulku však zní " kam s oxidem uhličitým?". Tedy, obrazně řečeno, dal by se tento plyn uklidit?

V Severním moři, 240 kilometrů od norských břehů, se těží zemní plyn, který obsahuje také 9% oxidu uhličitého, což je nepřijatelně velké množství pro odběratele. Příměs tohoto plynu nesmí překročit 2,5%. Firmám těžícím zemní plyn nezbývalo, než ho začít zbavovat oxidu uhličitého a ten někde uskladňovat. Což se také děje. Ve vrtné oblasti Sleipner se tak každý týden pumpuje 20 000 tun oxidu uhličitého do pískovcové vrstvy ležící 1 000 metrů pod mořským dnem. A zde je onen nápad - oxid uhličitý, který by jinak unikal do atmosféry, by se dal ukládat do podzemních úložišť jako jsou přirozené dutiny v dostatečné hloubce, ale také opuštěné uhelné doly, jakož i vytěžená nebo vyprazdňující se ložiska ropy a zemního plynu. Dokonce v případě ložisek ropy tam napumpovaný oxid uhličitý zvýší tlak a zbývající ropa se dá snáze vyčerpat.

To, že na ložisku Sleipner byl za loňský rok do hlubinného úložiště načerpán jeden milion tun oxidu uhličitého, vypadá sice impozantně, jako vždy, když slyšíme slovo milion, ale ve skutečnosti to představuje jen 3% z množství oxidu uhličitého, které ročně produkuje nevelké Norsko. Proč se těžařské firmy k tomuto kroku vůbec odhodlaly? Po pravdě řečeno, nebylo to po dobrém - stála za tím daň 50 dolarů za každou tunu oxidu uhličitého vypuštěného do atmosféry. Od letošního roku je snížena na 38 dolarů. Zařízení na oddělování oxidu uhličitého ze zemního plynu, jeho stlačování a konečně hlubinný vrt, přišly dohromady na 80 milónů dolarů, takže vyšlo, že při roční dani 50 milionů, se zařízení zaplatí ani ne do dvou let, počítáno od roku 1996. Což se také stalo a metoda se zvolna šíří. Například v ložisku Natuna v Jihočínském moři, kde zemní plyn obsahuje 71% oxidu uhličitého, a pracuje se na podobných projektech v Austrálii, na Aljašce a jinde. Za rok 1998 bylo na všech amerických ropných polích napumpováno pod zem 43 miliónů tun oxidu uhličitého, jenž současně pomohl lépe těžit mnohá ložiska. Na druhé straně znovu připomeňme ošidnost milionových cifer. Není to ve skutečnosti mnoho.

Zatím to může znít optimisticky, takže se podívejme na druhou stranu mince. Ozývají se varovné hlasy upozorňující na míru bezpečnosti takového uložení obrovských množství plynu. Je pravda, že se v přírodě taková ložiska vyskytují, ostatně to v Jihočínském moři se co do obsahu různých plynů dá spíš pokládat za ložisko oxidu uhličitého, než zemního plynu, a přece odtud nikdy neunikl plyn v množství, které by znamenalo nebezpečí. Varovné hlasy se opírají o tragedii, jež se roku 1986 odehrála v jezeře Nyos v africkém Kamerunu, kde se obrovská masa oxidu uhličitého uvolnila z usazenin na dně a v oblaku plynu zahynulo udušením na 1 700 lidí žijících na březích jezera. Takový scénář je sice velmi málo pravděpodobný, ale při ukládání nadbytečného oxidu uhličitého nutno počítat i s ním.

Druhou slabou stránkou takových projektů je přirozený nedostatek vhodných prostor pod zemí. Jak odborníci připomínají, odhaduje se, že v oceánech naší planety je celkem asi 40 bilionů tun uhlíku. Ten je zde v podobě různých sloučenin a nemalé množství z toho představuje právě rozpuštěný oxid uhličitý. Nabízejí se snad moře a oceány jako další potenciální odkladiště? Odpověď je kladná. V tomto případě je nutné pumpovat tento plyn pod vrstvu vody v hloubkách mezi 100 a 1000 metry, pod níž teplota dramaticky klesá. Chladnější voda, o větší hustotě, zůstává v hloubce, a jen málo a hlavně velmi pomalu se promíchává s horní teplejší vrstvou. Oxid uhličitý by tak byl opět relativně bezpečně uložen. Podle odhadů, kdyby se do oceánů napumpovalo takové množství oxidu uhličitého, které by v atmosféře zdvojnásobilo jeho obsah ve srovnání s předindustriálním obdobím, v oceánech by jeho koncetrace stoupla o necelá dvě procenta. Ve skutečnosti totiž zhruba 85 procent tohoto plynu, který dnes vyprodukujeme, bude během následujících sta let pohlceno oceány. Takže jde o to tento proces urychlit.

Znamená to všechno vítězství nad hlavním skleníkovým plynem? Bohužel zdaleka ne. Jeho hlavním producentem jsou tepelné elektrárny, a ty jsou zařízeny na zachycování popílku, oxidu siřičitého, oxidů dusíku a nanejvýš ještě oxidu uhelnatého. Ale oxid uhličitý proudí z jejich komínů do atmosféry. Jeho zachycení je možné, používá se k tomu sloučenina ethanolamin, ale není levné. Z komplexu s touto sloučeninou se musí oxid uhličitý znovu uvolnit, což vyžaduje zahřátí na 120 stupňů Celsia, pak stlačit, a teprve potom se dá pumpovat pod zem či do mořských hlubin. Tepelných elektráren, které jsou takto zařízeny, je zatím doslova jen pár.

Pak je tu ještě jedna možnost, ta nejpřirozenější - zelené rostliny, které oxid uhličitý zachycují, aby mohly žít. V některých státech se opravdu začínají vysazovat lesy právě za tímto účelem, je to však jen kapka v moři. Aby se touto cestou zachytil všechen oxid uhličitý produkovaný dnes lidskou činností, museli bychom každý rok vysadit lesy na ploše rovnající se rozloze Indie.

Můžeme tedy skončit konstatováním, že na otázku "kam s oxidem uhličitým?" se hledají odpovědi, něco se daří nalézt, ale zatím je to jen začátek.


Meteor
ČRo Dvojka

Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00 Délka pořadu: 52 minut

Radio na p��n�

Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.

Podcast

Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.

iTunesImport do programu iTunes je dostupný zde.

Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.

 

 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: Vda a technika - archiv

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2018 esk rozhlas