Nakolik nám pomáhá ta tolik chválená a propagovaná tzv. přírodní medicína? Může přírodní medicína pomáhat? To se nedá popřít. Ale nevíme jak a komu. Především totiž nedovedeme rozlišovat přírodní medicínu od té klasické, která léčí řekněme tabletkami. V těch tabletkách jsou totiž zase jenom sloučeniny nebo prvky, které získává chemik k jejich syntéze z přírody, takže je to opět jen zpracování přírodních látek, které rozhoduje o tom, jestli tomu říkáme přírodní nebo klasická medicína.
Hlavní rozdíl je ve zpracování. U chemického zpracování lékaři vědí, co ten lék dělá, to se ověřuje nesmírně pečlivě, a navíc víme, jaká je tam dávka účinné látky a že tam je v chemicky čisté podobě, která má předpokládanou účinnost. Zatímco u bylinek a čajů to nevíme. Nevíme, jestli konkrétní bylinka vyrostla na stráni přikloněné slunci a jestli v době, kdy tam rostla, byl příznivý rok a jestli měla dostatek hořčíku v půdě. Je to podobné jako s dobrými víny, která se mohou od sebe odlišovat.
Někteří podvodníci, jak už se stalo, přidávají do čaje nějaké léky, aby ten jejich čaj účinkoval. Má-li účinkovat, tak se tam přidává ten chemický lék. Zatímco když tam přidán není, tak není jistota, zda to vůbec působí.
Přírodní léčiva nejsou zadarmo. Někteří - zejména starší - lidé, kteří si v lékárnách kupují různá léčiva za velké peníze, se musí uskrovnit jinde. Toto je pravděpodobně také jeden z důvodů, že ve velkých městech máme zdánlivě nadbytek lékáren. A většinou to jsou skutečně staří lidé, důchodci, kteří zde nakupují. A když se podíváme, co si vlastně kupují, nebývají to zdaleka vždycky jenom léky na předpis. Jsou to přípravky, u kterých je zaručeno, že neškodí, ale to je všechno. Tam není prokázáno, že jsou účinné.
Dalo by se předpokládat, že když tyto léky neškodí, tak je to do určité míry v pořádku. Ale ony škodí hlavně kapse kupujícího, poněvadž pro důchodce není zanedbatelné, když třeba 1000 měsíčně vydá za tyto přírodní léky - různé vitamínové směsi, kde dávka jednotlivých vitamínů je tak malá, že sotva může působit. Přitom když by snědli kousek černého chleba, tak je v něm obsaženo víc, než co je v té tabletě, a přitom se to určitě spolehlivěji vstřebá.
V módě jsou dnes také léky proti obezitě. To je oblast, za kterou se vydává velice mnoho peněz. V Americe se například ukázalo, že to jsou miliardy, které jdou do výzkumu léků na pomoc proti obezitě. To je jistě v pořádku, potřebujeme to. Obezita, zvlášť když je spojena s metabolickým syndromem, diabetem druhého typu, vysokou hladinou cholesterolu, lipidů v krvi a hypertenzí, může zkracovat život a velice narušuje kvalitu života.
Léčba těmito přípravky může být účinná, ale velice často se ukazuje, že když člověk během šesti měsíců ubude na váze pět, šest kilogramů, vypadá to velice úspěšně. Ale dalším výzkumem za jeden nebo dva roky se znovu tito lidé sledovali. A oni na tom byli stejně jako předtím. Pomohlo jim to pouze dočasně a pak už na těch přísných podmínkách nezůstali. Takže se ukazuje, že umět brzdit příjem kalorií je sice správné, ale pravděpodobně daleko méně účinné a daleko méně racionální, než se snažit lidi přimět k tomu, jak přebytečné kalorie spalovat. To je životní styl. Asi není zapotřebí, aby každý hned chodil do posilovny a plaval čtyřikrát týdně. Ukazuje se, že stačí dvě a půl hodiny tzv. sportovní chůze za týden. Ale musí se to dodržovat a musí to být chůze, ne to, že utíkáme na autobus, ale že jdeme skutečně s volnýma rukama, že si tu chůzi vychutnáváme. I tato chůze stačí k tomu, aby se radikálně změnil režim. Lidé mohou jednak zhubnout a i na té nižší váze zůstat.
Další kapitolou jsou přípravky proti stárnutí, proti poruchám paměti. Takových přípravků je hodně a některé z nich mají prokázanou účinnost. Ne vždycky to znamená, že by jenom neškodily. Tady je zapotřebí výživu mozku těmito přípravky doplnit tím, že mozek je zaměstnán. Je to podobné, jako kdyby sportovec užíval anabolika a netrénoval. Čili jestliže člověk zásobuje mozek látkami, které mozek potřebuje, tak ten mozek musí být aktivní. To znamená, že člověk musí duševně pracovat. A jak se ukazuje, musí to být náročná práce. Musí to být dokonce něco, co lidé mají velice neradi. Učit se. Učit se něco nového. To nejvíc zaměstná mozek a nejlépe to prospěje tomu, aby člověk i ve vyšším věku měl v pořádku paměť a měl v pořádku psychiku.
A jestli já bych byl ochoten brát pilulky pro posílení své paměti? Pokud bych zjistil, že mám takové poruchy paměti, kde jako psychiatr už mohu předpokládat, že to má biologické příčiny a ne moji lenost, tak bych ty tabletky bral.
Také přípravky související se sexem dopomáhají ke značným ziskům. Jednak k ziskům a na druhé straně ke ztrátám těch, kteří je kupují.
Jde především o muže, protože těch se to nejvíc týká. Mají obavy z toho, že nejsou v pořádku a že nejsou dostatečně výkonní. Opravdu účinné přípravky, které nesporně působí, typu Viagry, nejsou právě laciné. A zdravá sexualita je určitě součástí života, přispívá k pohodě a tím i k celkovému zdraví. Ale na druhé straně média - především televizní filmy - vytvářejí určitý obraz toho, jak má sexuální život vypadat. Tím tu laťku posunují někam, kde to je nereálné. Jakoby člověk, který nesouloží dvakrát denně, nebyl dostatečně zdravý. Je zapotřebí v tomto směru mít určité rozumné nároky na sebe. Pokud se vyskytují nesnáze, tak je třeba obrátit se na lékaře a hledat pomoc.
Je zapotřebí lidi informovat. U nás to vypadá tak, že bohatí lidé jsou dobře informovaní a nevyhazují peníze za zbytečnosti. Ti, kteří nejsou tak bohatí, velice často podléhají různým propagandám a vyhazují peníze za něco, co jim sice neškodí, ale ani nepomáhá. Jenže tím, že za to vydávají svoje peníze, ještě víc chudnou, a tím se ještě víc prohlubuje propast mezi bohatými a chudými.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
