Solarografie je zbrusu nová fotografická technika, avšak založená na nejstarším fotografickém principu - dírkové komoře, které se jinak také říká camera obscura. Solarograf je vlastně taková miniaturní dírková komora, která "fotografuje" pohyb slunce na obloze.
Nápad vyrobit solarograf pochází teprve z roku 2001, kdy byla tato metoda prezentována na mezinárodním workshopu v Polsku Profile 2002. Myšlenky se ujala finská umělkyně Tarja Tryggová, která tuto metodu dále zdokonalovala, až nakonec rozjela projekt, v jehož rámci rozesílá solarografy stovkám dobrovolníků po celém světě a mapuje tak pohyb Slunce a krajinu na celé zeměkouli.
Z čeho se skládá?
Solarograf pracuje na principu dírkové komory. Pro ty, co ve fyzice nedávali pozor, připomenu: máme temnou komoru (krabička, místnost, bedna...), v jejíž stěně je malá dírka, kterou prochází světlo. To dopadá na protější stěnu, kde se vykresluje obraz. Dírka funguje jako primitivní objektiv. Čím je její průměr menší, tím je obraz ostřejší, ale také tmavší - klesá její světelnost.
Tarja ke konstrukci solarografu používá filmovky (válcovité černé krabičky od kinofilmu). Do přední stěny vyvrtá větší dírku (cca 5 mm) a přelepí ji hrubou alobalovou fólii, ve které je co nejtenčí jehlou udělaná dírka. Na zadní stěně je pak fotocitlivý materiál. Tarja používá fotopapír, protože má nižší citlivost než kinofilm, avšak i sama Tarja po tisících pokusů zjišťuje, že ne každý fotopapír je vhodný (například kvůli místnímu klimatu nebo délce expozice).
A protože dírka má opravdu minimální světelnost a fotopapír malou citlivost, tak tato kombinace dovoluje protáhnout expozici až na několik měsíců. K přelepení alobalové fólie a víčka je dobré použít speciální nepromokavou lepící pásku, která je k dostání v zahrádkářských potřebách. Tarja rovněž své solarografy impregnuje, protože pokud dovnitř vnikne voda, může být výsledek zničen. Mělo by ale stačit umístnit solarograf na vhodné místo, kde moc neprší, například pod nějakou stříšku, most, zábradlí...
Co a jak vůbec solarograf vykresluje?
Slunce po obloze putuje směrem od východu na západ a každý si už jistě všiml, že je v létě (na severní polokouli) na obloze výše než v zimě. Nejvýše je v době letního slunovratu, nejníže pak v době zimního slunovratu a naše malinká dírková komora celou dobu mezi těmito dvěma daty může "fotografovat". Výsledný snímek pak připomíná noční fotografii velkoměsta s rozmazanými světly automobilů, jen s tím rozdílem, že roli světlometů aut hraje v tomto případě slunce.
A proč se může fotit jen mezi dvěma slunovraty? Odpověď je jednoduchá - aby se čáry, které slunce svým pohybem vykreslí, nepřepsaly.
Co je tedy na fotografii vidět?
Na solarogramu je vykreslena dráha slunce po obloze, která má tvar mnoha nad sebe naskládaných sinusoid. Místy jsou přerušovány, to jak přes slunce přecházely mraky, jindy některá z sinusovek úplně chybí, to když bylo ten den úplně zataženo.
Okolní krajina je oproti klasické fotografii trochu deformovaná, spíše se blíží pohledu skrz rybí oko. Někdy se ovšem stane, že se nevykreslí vůbec. To je také jeden z důvodů, proč Tarja vždy u každého vráceného solarografu chce mít vyplněné údaje o směru, kam solarograf mířil, o místu, době expozice a podobně.
Barvy na fotografii jsou rovněž falešné a většinou se solarograf od solarografu liší, hlavně v závislosti na použitém fotopapíru.
Kde se dozvědět více?
Domovské stránky projektu s mnoha fotografiemi z celého světa jsou na adrese http://www.solargraphy.com
Na Instantních astronomických novinách pak můžete vidět některé z českých solarografů - http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=2456
http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=2512&pageNum_clanky=2
[
