V předešlém díle jsme si objasnili základní informace o fungování Mezinárodní vesmírné stanice na oběžné dráze Země a začátek její stavby. V tomto a několika dalších dílech seriálu budou podrobně rozebrány všechny moduly, které samotnou stanici ISS tvoří.
Moduly budou popsány popořadě tak, jak byly ke stanici připojovány. Prvním modulem tvořícím samotný zárodek stanice ISS je modul Zarja.
Již podle jeho pojmenování je jasné, že se jedná o ruský modul. Byl vyroben v Chruničevově vesmírném středisku v Moskvě. Jeho stavba byla od začátku poměrně problematická, protože mělo středisko finanční potíže, se kterými jim stát pravidelně velmi málo pomáhal. V době blížící se k plánovanému datu vypuštění modulu se začalo pomalu, ale jistě schylovat k dalšímu časovému skluzu z důvodu finančních potíží. Americký úřad pro letectví a vesmír NASA se rozhodl zakročit a začal finančně přispívat na dokončení výroby modulu, díky čemuž byl modul nakonec vypuštěn včas.
Výstavba nové kosmické stanice tedy byla započata 20. listopadu 1998 startem modulu Zarja. Ten byl vypuštěn jako užitečné zatížení nákladní rakety Proton. Modul začal hned po navedení na výchozí oběžnou dráhu komunikovat s řídicím střediskem, čímž byla zaručena úspěšnost startu a to, že je modul kompletně funkční.
Složení a parametry modulu
Je to modul tvaru válce s kulovitým zakončením na jedné straně a mírné kónickým na druhé. Na obou stranách má stykovací uzly pro připojení dalších modulů. Vnější délka modulu je 12,6 metrů, jeho maximální průměr je 4,12 m a jeho prázdná hmotnost je 21 tun. Po stranách má dva skládací fotovoltaické solární panely o rozměrech 12 x 3,5 m.
Funkce modulu jako části stanice ISS
Do připojení celkem třetího modulu jménem Zvezda plnil modul Zarja funkce servisního modulu. To znamená, že přes něj byla zajišťována komunikace stanice se Zemí, její stabilizace v kosmickém prostoru atd. V současnosti je používán pouze jako nákladní prostor, kde jsou kromě všemožných zásob uloženy také některé nenáročné a dlouhodobé experimenty. Funkce servisního modulu od něj převzal již zmíněný modul Zvezda a plní je až do současnosti.
Modul Zarja má na svém povrchu rozmístěno několik stabilizačních motorků podobných těm, které tvoří systém RCS (Reaction Control System) na americkém raketoplánu. Ty v minulosti tvořily hlavní systém pro stabilizaci stanice v kosmickém prostoru, ovšem v současnosti již jen plní funkci záložního systému (primární tvoří systém silových gyroskopů CMG - Control Moment Gyroscope - ukrytých v modulu ITS-Z1, na který se tento seriál zanedlouho také dostane). Nevýhodou motorků na modulu Zarja je totiž to, že při používání spotřebovávají hodně paliva, které musí být dováženo ruskými nákladními loděmi Progress, ty létají sice pravidelně, ale při používání motorků jako jediného prostředku ke stabilizaci stanice by lodě nestíhaly dovážet dost paliva pro udržení jejich funkce.
V příštím díle zpravodajství si představíme druhý modul stanice, který je ovšem již americký.
[
