Druhým modulem, který byl na ISS vyvezen, je americký modul Unity. Je první, jenž byl na stanici dopraven americkým raketoplánem. S jeho výstavbou nebyly žádné problémy. Byla svěřena společnosti Boeing a Model se rodil v Huntsville ve státě Alabama. Podařilo se dodělat jej v termínu. Poté byl převezen na floridský mys Canaveral, kde je Kennedyho vesmírné středisko, což je vlastně jediné místo na Zemi, odkud mohou startovat raketoplány. Zde byl modul podroben několika posledním předletovým přípravám, než byl vložen do nákladového prostoru raketoplánu Endeavour STS-88.
Raketoplán odstartoval na druhý pokus 4. prosince 1998 a po úspěšném navedení na oběžnou dráhu a dalších procedurách souvisejících s uvedením raketoplánu do provozního stavu (otevření dveří nákladového prostoru, rozložení a zapojení palubní kuchyňky, palubní toalety atd.) bylo zahájeno stíhání modulu Zarja, který zatím osamoceně plul vesmírem. Třetí letový den byly v 3:07 h našeho času moduly úspěšně spojeny a od té doby je můžeme nazývat jako zárodek - nyní již obrovské - stanice ISS.
Složení a parametry modulu
Modul má tvar válce s rovnými zakončeními na obou stranách, na nichž jsou stykovací uzely. Na ty byly již při vzletu modulu připojeny dva stykovací uzly jménem PMA (Pressurized Mating Adapter) umožňující připojení modulu z jedné strany k modulu Zarja a z druhé strany k raketoplánu. Po stranách modulu jsou uloženy celkem čtyři stykovací uzly pro připojení dalších modulů. Délka celého modulu bez tunelů PMA je 5,49 metrů a jeho maximální vnější průměr je 4,57 metrů.
Funkce modulu jako části stanice ISS
Podle počtu stykovacích uzlů na modulu se dá velmi jednoduše odvodit jeho poslání - je to jakási modulární křižovatka zajišťující dostatek volných stykovacích uzlů pro připojování nových modulů. Jeho poslání je a bude tedy stále stejné. Uvnitř modulu jsou uloženy zásoby všech možných věcí a také jsou tam elektrická zařízení, jako např. klimatizační jednotka zajišťující cirkulaci, čistění a ohřívání vzduchu uvnitř stanice.
Modul Unity je i v současnosti připojen k modulu Zarja. Ovšem stykovací uzel PMA-2, který slouží k připojování raketoplánů ke stanici, byl postupně přepojován, jak se do podélné osy stanice připojovaly další moduly. V současnosti je již poslední modul v této ose připojen a je jím modul Harmony (prakticky obdoba modulu Unity - dostaneme se na něj v příštích dílech seriálu). Na jeho stykovací port je tedy nyní PMA-2 připojen a stále slouží k přijímání amerických raketoplánů.
Z hlediska budoucnosti (kdy zde budou popsány i tyto další moduly) můžeme zmínit, že na horní uzel modulu Unity byl připojen modul ITS-Z1 (jakýsi centrální nehermetizovaný příhradový nosník), na pravobok byl připojen modul Quest (přechodová komora pro uskutečňování výstupů do volného kosmického prostoru). Zbylé dva stykovací uzly budou do budoucnosti prázdné.
V příštím díle zpravodajství se podíváme na první modul, který vyrobilo i financovalo Rusko, tedy modul Zvezda.
[
