Popis další části Mezinárodní vesmírné stanice ISS označené ITS-P6/PVM-P6 (7.díl)

 [975x648]  

Modul při pozemních přípravách
Autor:    NASA  

V podstatě jde o dva různé moduly, které jsou však pevně spojeny v jeden - můžeme ho nazvat "příhradová konstrukce s připojeným blokem solárních fotovoltaických panelů", kdy onu příhradovou konstrukci zastupuje ITS-P6 (Integrated Truss Segment - Port 6) a blok se dvěma solárními panely PVM-P6 (Photo Voltaic Module - Port 6). Celá tato konstrukce byla na stanici přivezena raketoplánem Endeavour při letu STS-97 (start 1. prosince 2000). 

 [600x600]  

Stanice ISS vyfocená odlétajícím raketoplánem Endeavour STS-97 v době, kdy byly nové solární panely kompletně rozloženy
Autor:    NASA  

Složení a parametry modulu: Nosná konstrukce ITS-P6 je zhotovena z hliníkových slitin. Nemá žádný přetlakový prostor - pouze dutiny uvnitř samotné konstrukce, v nichž jsou uloženy některé součásti jako například dočasný chladící systém pro modul Destiny apod. ITS-P6 má tvar kvádru o rozměrech: 6,8 x 2,3 x 2,6 m. Je napevno spojen s blokem solárních panelů PVM-P6, určeným k zásobování stanice ISS elektrickou energií. Blok tvoří základna s nosnou konstrukcí, rozvody a dalším technickým vybavením pro dva solární panely, které mají v rozvinutém stavu celkové rozpětí 73 metrů a šířku 11 metrů. Průměrný trvalý výkon je 20 kW, maximální přes 60 kW; záleží na poloze stanice a panelů vůči slunci. Oba panely jsou natáčitelné, aby sluneční záření absorbovaly vždy co největší plochou.

Funkce modulu jako části stanice ISS: Poslání modulu na ISS je jasné - dodávka elektrické energie pro provoz stanice. Při jejím pohybu po oběžné dráze kolem Země se ale střídá kosmický den s nocí vždy v intervalu 91 minut a 20 sekund, tudíž je zřejmé, že během "kosmické noci" nemohou panely fungovat. Překážku řeší akumulátory, dobíjené během "dne" (tedy pohybu stanice nad osvětlenou částí planety) slunečními panely. Ze slunečních panelů je elektrická energie odvedena do základny oddílu PVM-P6 k dalšímu zpracování, při němž však vzniká poměrně značné množství odpadního tepla, které se musí průběžně odvádět, aby nedošlo k poškození elektroniky. Modul je proto vybaven jedním speciálním radiátorem, který vyzařuje odpadní teplo do kosmického prostoru. Maximální chladící výkon neboli množství vyzařovaného tepla je 14 kW. Radiátor termoregulačního systému PVR-P6 (Photo Voltaic Radiator - Port six) je připojen k základně PVM-P6.

 [800x600]  

Kresba stanice s připojenou sestavou ITS-P6/PVM-P6. Jsou zde velmi zřetelně vidět všechny tři připojené radiátory PVR
Autor:    NASA  

K soustavě ITS-P6/PVM-P6 byly přidruženy ještě dva další radiátory, které byly připojeny na část ITS-P6. Kromě chlazení systému zpracování elektrické energie zajišťovaly chlazení modulu Destiny, v té době ještě připojeného na externí chladicí systém umístěný v ITS-P6. V této době jsou již připojeny na příčnou příhradovou konstrukci, k jejímuž popisu se dostaneme v některém z příštích dílů tohoto seriálu. Moduly ITS-P6/PVM-P6, k nim přidružené radiátory PVR a další připojené části jsou sice pevně spojeny, ale patří k těm součástem stanice, které se dají libovolně oddělovat a znovu spojovat. Důvod je jasný. V případě neopravitelného poškození např. pouze některého ze solárních panelů není nutno odpojovat celý komplex. Odpojí se pouze poškozený panel a druhý funkční zůstane se základnou připojen k orbitální stanici. Nefunkční panel je odhozen směrem k Zemi a raketoplán přiveze nový panel. Zatím se to sice nestalo, ale konkrétně modul PVM-P6 měl v tomto směru doslova namále.

Připomeňme si totiž něco málo z jeho historie: Po přepravě raketoplánem na orbitální stanici ISS byl připojen k modulu ITS-Z1 , oba jeho panely byly bez problémů rozvinuty a po dobu přibližně šesti let panel aktivně dodával elektřinu.

Dne 8. září 2006 vzlétl raketoplán Atlantis k misi STS-115, jejíž hlavním cílem bylo dopravit na stanici ISS víceméně konstrukčně stejnou soustavu modulů, která je popisována v tomto článku, ovšem s jiným označením - ITS-P3/P4 (problematikou tohoto nosníku a solárních panelů se budeme zaobírat v nějakém z příštích dílů seriálu). Po aktivaci ITS-P3/P4 byla činnost modulu PVM-P6 dočasně ukončena a při dalších dvou výpravách raketoplánů (STS-116 a STS-117) byly po jednom složeny jeho solární panely. Právě při tom se ale objevily značné problémy. Při normálním průběhu skládání se totiž panely zasouvají "do harmoniky" podle podélně rozložených rýh (samotné fotovoltaické články jsou zalisovány do pružné hmoty, která umožňuje jejich složení a i rozložení). Při skládání obou panelů se však objevily problémy právě s tímto zakládáním jednotlivých částí do tvaru harmoniky - části se ohýbaly kde neměly, takže hrozilo jejich prasknutí a tedy zničení velké části panelu. Zásluhou astronautů, kteří v obou případech museli uskutečnit mimořádný výstup do volného prostoru, byly problémy s oběma panely úspěšně vyřešeny. V další misi raketoplánu (Discovery STS-120) byly správně složené panely přemístěny na příčnou příhradovou konstrukci (konkrétně na druhou stranu, než byly umístěny panely ITS-P3/P4*), kde také ITS-P6/PVM-P6 našel své konečné místo. Poté byly jeho panely relativně bez problémů vysunuty do své plné délky a od té doby opět aktivně zajišťují dodávku elektrické energie pro stanici (v této době ale už není ITS-P6/PVM-P6 sám, protože s ním "spolupracují" dva další stejné moduly).

Pro zájemce, kteří se chtějí podrobněji orientovat v sestavě dnes popisovaného modulu, přikládáme jednoduchou tabulku s krátkými popisky všech jeho částí:

 [800x545]  

Astronaut z mise STS-116 při konečné fázi problematického skládání solárních panelů modulu PVAA
Autor:    NASA  

* Z názvu těchto, ale i jiných podobně nazvaných panelů, můžeme ledacos vyčíst. Všechny totiž mají na konci buď písmeno "P", nebo "S". Z toho P (z anglického Port) značí levobok a S (z anglického Starboard) značí pravobok. Při porozumění těmto zkratkám se tedy můžeme poměrně jednoduše orientovat v problematice neobytných modulů stanice ISS.

Příští díl seriálu bude pojednávat o prvním a zatím největším dovezeném modulu stanice ISS, jehož posláním je čistě vědecký výzkum - tedy o modulu Destiny.