V tomto dílu seriálu opět nahlédneme do obytné části orbitální stanice ISS a povíme si něco víc o modulu Destiny. Modul vyrobila americká firma Boeing (dostala zakázky na výrobu naprosté většiny součástí náležejících do americké části stanice) a financovala ho NASA, peníze tedy vyčlenila americká vláda ze státního rozpočtu. Modul nabízí posádce prostor především pro vědecký výzkum bez udané specifikace na určitou oblast vědy. Ke stanici byl připojen 10. února 2001 během letu raketoplánu Atlantis STS-98.
Složení a parametry modulu
Stanice má tvar válce s mírně kónickým (zaobleným) zakončením na obou stranách, na kterých je také vždy jeden stykovací montážní uzel o průměru 2,032 m. Délka modulu je 8,99 m a jeho maximální průměr činí 4,44 m. Vzletová hmotnost byla 14 060 kg. Hmotnost zde hrála poměrně velkou roli - modul mohl být totiž před startem vybaven pouze malou částí laboratorních skříní (viz níže), protože v plném, a dokonce i v "poloprázdném" stavu by hmotnost překročila maximální hodnotu nosnosti raketoplánu na oběžnou dráhu kolem Země, po níž se pohybuje orbitální stanice ISS. Nosnost raketoplánu se mění vzhledem k požadované oběžné dráze a v nejlepším případě dosahuje 25 tun. Pro oběžnou dráhu stanice ISS je však nosnost přibližně pouhých 18 tun.
[800x528]
Laboratorní modul Destiny je připojen k modulu Unity. Z druhé strany k němu byl v minulosti připojen pouze přechodový tunel PMA-2 (Pressurized Mating Adapter), ke kterému se připojovaly raketoplány. V současnosti je k té samé straně připojen nový modul Harmony (funkčně vzato obdoba Unity - viz některý z příštích dílů seriálu), PMA-2 byl přesunut na druhý volný stykovací uzel Harmony a stále se k němu připojují raketoplány.
Funkce modulu jako části stanice ISS
Již bylo uvedeno, že slouží především k plnění vědeckého programu stanice. Uvnitř jsou umístěny skříně, které z válcového obalu prostoru vytvářejí kvádr (viz foto níže). Pro tyto skříně existuje označení rack - pokud tedy uvidíte článek, v němž autor popisuje "laboratorní racky", pak se prosím nedopusťte stejného omylu, jako již dříve já, kdy jsem si představoval živé ptáky, s nimiž se provádějí jakési zajímavé vědecké experimenty...
Modul je uzpůsoben tak, že na stěny, strop a podlahu se vejde celkem 23 různě specializovaných racků. Z toho jich 5 slouží k řízení všech systémů modulu Destiny i některých systémů ostatních modulů. Rozeberme si jednotlivé typy racků poněkud podrobněji:
1. Dvě skříně TCSR (Thermal Control System Rack) slouží k řízení klimatizačního systému modulu Destiny. Zajišťují správu a ovládání všech zařízení potřebných k udržování stálé teploty vzduchu, zajišťování jeho cirkulace, čištění atd.
2. Dvě skříně typu AvR (Avionics Rack) jsou určeny zejména pro ovládání systémů modulu Destiny a některých ostatních modulů. Slovo Avionics, do češtiny přeložitelné jako "letecká elektronika", můžeme obecně vysvětlit jako soubor elektronických součástí s určitou společnou specifikací. Skříně AvR tedy pomáhají při ovládání silových setrvačníků CMG (Control Moment Gyroscope) patřících k systému orientace a stabilizace stanice ISS, umístěných na příhradové konstrukci ITS-Z1.
3. Jedna skříň typu ARR (Atmosphere Revitalization Rack) spolupracující s racky typu TCSR. Jejím hlavním úkolem je kontrola složení atmosféry modulu, detekce případně obsažených jedovatých látek a spuštění výstražného poplachu.
Zbylých 18 racků slouží výhradně k vědeckým experimentům. Jsou vytvořeny tak, aby mohly pojmout a hlavně zaznamenávat informace o průběhu jakéhokoli typu experimentu, který pro svůj průběh nepotřebuje kosmické vakuum (takové experimenty se totiž odehrávají ve speciálních kontejnerech upevněných k některým z nosníků ITS a po skončení plánované doby jsou kontejnery vloženy do nákladového prostoru raketoplánu a odvezeny na Zemi).
O laboratorním modulu Destiny můžeme také mluvit jako o jednom z největších obytných modulů dopravených na stanici ISS. Větší už je pouze hlavní modul JEM-PS (Japanesse Experimental Module - Pressurized Section) z japonské části stanice. Na svou cestu na oběžnou dráhu a na připojení k orbitální stanici teprve čeká - má být na oběžnou dráhu Země vynesen raketoplánem Discovery při letu STS-124, let je plánován na 31. května 2008.
V příštím dílu seriálu se podíváme na dálkově ovládanou "ruku" stanice ISS" - tedy na obrovský mechanický manipulátor, který v současnosti slouží k plnění velkého množství úkolů při práci mimo obytný prostor stanice. Pomáhá při přenášení nových, ale také již nějakou dobu používaných modulů na různá místa stanice, asistuje astronautům jejich při výstupech do volného kosmického prostoru a zajišťuje mnoho dalšího.
