Už jsou to téměř tři týdny od chvíle, kdy se přistávací vzpěry sondy Phoenix dotkly marťanské půdy v oblasti Vastitas Borealis. Internet, noviny a sdělovací prostředky téměř každý den zahlcují nejčerstvější informace o stavu sondy a překrásné snímky z rudé planety. Ve dvoudílném seriálu se podíváme na misi sondy Phoenix trochu netradičním způsobem...
Vzhůru na Mars
Rudá planeta člověka přitahovala odjakživa a podmínky na jejím povrchu jsou k technice přece jen příznivější než na druhé "sousedské" planetě Venuši. Není proto divu, že se stal Mars jedním z hlavních cílů kosmických sond. A zájem o čtvrtou planetu slunečního systému neutichá ani na počátku 21. století. Kdybyste si sepsali do velké knihy všechny naše znalosti o planetách sluneční soustavy, pak si troufám říct, že cca 96 % informací by pocházelo právě z kosmických sond. Ze zbývajících procent by ještě ukrojily kosmické družice, především Hubblův kosmický dalekohled.
O první pokoření Marsu se pokusili Sověti už počátkem 60. let. Po prvních neúspěších, kdy se sondy nedostaly ani do vesmíru, přišla sonda s příznačným názvem Mars 1. Ta odstartovala na svou misi 1. listopadu 1962. Kvůli technické poruše ale došlo 21. března 1963 ke ztrátě spojení. Mars 1 tak sice prolétl okolo Marsu, ale v mnohem větší vzdálenosti než bylo v plánu, a tak nepořídil žádné snímky.
První fotografie
Prvním americkým pokusem o dobytí Marsu měla být sonda Mariner 3. Ke startu došlo 5. listopadu 1964, ale vinou neodděleného aerodynamického krytu se nepodařilo se sondou navázat spojení. To kolega Mariner 4, který se na svou misi vydal o několik dní později 28. listopadu 1964, už byl úspěšnější a 15. července prolétl necelých 10 000 km nad povrchem Marsu. Pořízeno bylo historicky prvních 22 snímků planety.
První na oběžné dráze
Při dobývání Marsu, Venuše a Měsíce se vždy hrálo o několik met. Tou první byl průlet okolo daného kosmického tělesa a pořízení prvních snímků z blízka, druhou pak navedení na oběžnou dráhu a třetí přistání. Sonda Mariner 4 byla první, která okolo Marsu "plnohodnotně" prolétla. Poté následovalo několik další sond, za zmínku stojí především Mariner 6, který v červenci 1969 pořídil další zajímavé snímky Marsu. O měsíc později prolétl okolo rudé planety i Mariner 7, kterému se podařilo získat více než 120 snímků, včetně měsíce Phobos. Dne 30. května 1971 odstartovala sonda Mariner 9 a již 13. listopadu téhož roku byla jako první navedena na oběžnou dráhu kolem Marsu. Jen o několik dní později pokořili oběžnou dráhu i Sověti, modul sondy Mars 2 měl na Marsu dokonce přistát. Přistávací manévr ale nedopadl příliš dobře a sonda se roztříštila o povrch planety.
První na povrchu aneb Předchůdci sondy Phoenix
První kosmickou sondou, která dokázala na povrchu rudé planety měkce přistát, byl sovětský Mars 3. Princip přistání byl velmi podobný tomu, který koncem května použila sonda Phoenix. O prvotní zbrzdění se postarala atmosféra planety, následně padáky a nakonec motory. K přistání došlo 2. prosince 1971, ale prvních snímků z povrchu Marsu se lidstvo nedočkalo. Přistávací modul sondy Mars 3 přestal po 20 sekundách činnosti pracovat. Důvody nejsou zcela zřejmé, na vině mohly být písečné bouře, které v té době v místě přistání panovaly. Následovalo ještě několik dalších sovětských sond programu Mars, které se měly dostat na oběžnou dráhu nebo přistát na povrchu. Většina z nich skončila spíše neúspěchem. První konkrétnější výzkumy z povrchu Marsu měly přinést až legendy kosmického výzkumu - sondy Viking.
Sondy Viking
V roce 1975 vyslali Američané k Marsu dvojici kosmických sond Viking, které měly provést do té doby daleko nejpodrobnější průzkum rudé planety. Projekt byl na svou dobu velmi ambiciózní, sondy měly na povrchu dokonce pátrat po stopách bakteriálního života a odpovědět tak na otázku provázející lidstvo od nepaměti. Je na Marsu život?
Sonda Viking 1 odstartovala vstříc Marsu 20. srpna 1975. Na oběžnou dráhu byla navedena 20. června 1976 a přesně o měsíc později došlo k přistání na povrchu. Viking 2 následoval kolegu 9. září 1975, na oběžnou dráhu kolem Marsu byl naveden 7. srpna 1976 a povrchu se přistávací modul dotkl 7. září 1976. Sondy Viking přistály téměř stejným způsobem jako nyní Phoenix. Rozdíl byl jen v tom, že Vikingy byly nejdříve navedeny na oběžnou dráhu a teprve po čtyřech týdnech došlo k přistání na povrchu. Vikingy se skládaly ze dvou částí - přistávací a orbitální. Výzkum Marsu tak probíhal současně jak z oběžné dráhy, tak z povrchu. Musíme si uvědomit, že do té doby nebylo příliš mnoho kvalitních fotografií, takže si sondy Viking musely místo přistání z oběžné dráhy nejdříve samy zmapovat.
Současná sonda Phoenix na to šla poněkud jiným způsobem. Po příletu k Marsu se přistávací modul oddělil od přeletové části, která zajišťovala dodávku energie a komunikaci při cestě k Marsu a několik minut poté došlo ke vstupu do atmosféry. Od tohoto okamžiku si přistání Phoenixu, Vikingů a sovětského Marsu 3 byly velmi podobné.
Sondy Viking provedly rozsáhlý výzkum Marsu z oběžné dráhy a z povrchu takovým způsobem, že z něj čerpají vědci cenné informace ještě dnes. Orbitální moduly zmapovaly povrch Marsu s nebývalým rozlišením. Přistávací moduly přinesly na 1 400 úchvatných snímků z povrchu a zkoumaly marťanské počasí. Vikingy byly vybaveny mechanickou rukou o délce 3 metrů, která dopravila vzorky půdy do biochemické laboratoře. Cílem bylo potvrdit, či vyvrátit přítomnost mikroorganismů. Žádné stopy života ale na Marsu nalezeny nebyly. Nedávno ovšem přišli někteří vědci s hypotézou, že na Marsu mohou žít mikroorganismy, které jako vnitřní kapalinu používají směs vody a peroxidu vodíku. Taková směs by jim umožnila přežít i v chladných a suchých podmínkách, které na povrchu rudé planety panují. S názorem, že sondy Viking nemohly život na Marsu najít, či ho dokonce mohly v místě přistání zničit, přichází i uznávaný astrobiolog Rafael Navarro González z Mexické národní autonomní univerzity (UNAM).
Přestože se jeden z hlavních cílů sond Viking splnit nepodařilo, jejich výsledky byly ohromující. Přistávací modul sondy Viking 2 ukončil práci na povrchu v dubnu 1980, modul Vikingu 1 dokonce až v listopadu 1982. Orbitální modul "dvojky" skončil po 706 obězích okolo Marsu v červnu 1978 a "jednička" byla navedena do atmosféry rudé planety po 1400 obězích v srpnu 1980.
Devadesátá léta
Další kosmickou sondou, která na Marsu přistála, byl v červenci 1997 Mars Pathfinder. Průběh přistání se ale od Vikingů lišil v konečné fázi. Krátce před dosažením povrchu byly okolo přistávacího modulu nafouknuty airbagy. Díky nim sonda několik desítek sekund poskakovala po povrchu do výšky až několika metrů. Jakmile se zastavila, airbagy splaskly a z přistávacího modulu se vysunula plošina, po které na povrch sjelo vozítko Sojourner. Jeho rozměry byly 630 x 480 x 280 mm a hmotnost okolo 12 kg. Sojourner prováděl průzkum nejbližšího okolí a pořídil na 500 snímků.
Po úspěchu sondy Mars Pathfinder přišla pro NASA studená sprcha. V září 1999 shořela v atmosféře sonda Mars Climate Orbiter (MCO), která měla provádět z oběžné dráhy meteorologický průzkum. Neúspěch přivodil kuriózní omyl pracovníků. Jeden tým totiž pracoval v mílích a druhý v kilometrech, MCO byla po příletu k Marsu naprosto dezorientovaná a místo na oběžné dráze, skončila v hustých vrstvách atmosféry.
Další havárie na sebe nenechala dlouho čekat. V prosinci 1999 měla poblíž jižního pólu Marsu přistát sonda Mars Polar Lander (MPL). Vinou technické poruchy se MPL roztříštila o povrch, mise byla neúspěšná.
Úspěchem neskončil ani menší přistávací modul evropské sondy Mars Express s názvem Beagle 2. Zatímco Mars Express pracuje do dnešních dní bez větších problémů, s Beagle 2 byl ztracen kontakt při přistávání v únoru 2004.
V polovině roku 2003 vyslala NASA na Mars dvě identická vozítka. Spirit odstartoval pomocí rakety Delta II 10. června 2003 a Opportunity jej následoval 7. července 2003. Přistávací manévr probíhal podobně jako u Mars Pathfinderu pomocí airbagů. Nejdříve přistál v oblasti kráteru Gusev 4. ledna 2004 Spirit a po té 25. ledna 2004 v oblasti Meridiani Planum Opportunity. Primární část mise obou vozítek měla trvat 3 měsíce. Jenomže obě vozítka pracují i přes technické obtíže do dnešních dnů! Jejich pobyt na povrchu tak trvá téměř čtyři a půl roku, což mnohonásobně překonalo i ty nejoptimističtější předpoklady.
Kromě výše zmíněné evropské sondy Mars Express, pracují na oběžné dráze okolo Marsu dvě americké sondy. Tou první je od října 2001 Mars Odyssey, která provádí především výzkum chemického a mineralogického složení planety. Druhou je od března 2006 sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO). Do podvědomí se vžily především nádherné snímky povrchu s doposud nejlepším rozlišením, které pořizuje její kamera HiRISE.
Dne 4. srpna 2007 startuje z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě nosná raketa Delta II 7925. K Marsu se vydává kosmická sonda Phoenix - teprve druhá sonda od dob legendárních Vikingů, která má přistát na povrchu Marsu s pomocí motorů. Tou první byla MPL, jejíž mise skončila neúspěchem.
Po devíti měsících bezproblémového letu dorazil Phoenix 26. května 2008 ke svému cíli...
(pokračování)
Zdroje:
http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/chronology_mars.html
http://mars.jpl.nasa.gov/MPF/index1.html
http://photojournal.jpl.nasa.gov
[
