Dnes se budeme věnovat modulu Pirs, který je svou funkcí částečně podobný modulu Quest, popsanému v předchozím dílu seriálu.
Modul Pirs patří k ruské části stanice. Byl přivezen jako součást upravené automatické nákladní kosmické lodi Progress. Z původního Progressu ale zbyla pouze jeho motorová část. Zbytek zaujímal modul Pirs (viz obrázek). Ke stanici byl připojen dne 14. září 2001 a rozšířil možnosti připojování ruských pilotovaných lodí (Sojuz TM) a automatických nákladních lodí (Progress M), současně umožňuje jako přechodová komora i výstup 2 členů posádky do volného prostoru. Je vybaven 2 průlezy o průměru 1 m s hermetickými poklopy.
Složení a parametry modulu
Trup je vyroben převážně z hliníkových slitin. Na oběžné dráze kolem Země, jak známo, chybí atmosféra, jejíž ozónová vrstva dokáže pohlcovat některé druhy škodlivého záření, a především minimalizuje jeho celkovou intenzitu. Moduly Mezinárodní orbitální stanice ISS jsou ale vystaveny přímému slunečnímu záření, které ohřívá jejich povrch, a pokud nejsou vybaveny klimatizačním systémem nebo tepelným izolačním "štítem", vyrovnávajícím tyto nežádoucí teploty, hrozí nebezpečí, že hliníkový povrch absorbuje tolik tepla, že může dojít k poškození vnitřních elektrických zařízení uvnitř modulu a k dalším vážným komplikacím, nemluvě o výrazném zhoršení podmínek pro práci posádky. Moduly stanice jsou proto vybaveny různě řešenou tepelnou ochranou. Pirs je obšit vrstvou tepelně izolačních materiálů (stejně je řešena tepelná ochrana všech ruských modulů, zatímco americké a ostatní mají tepelně izolační materiály až pod vnější vrstvou trupu). Vnější maximální průměr modulu je 2,55 m a délka je 4,049 m.
Modul Pirs je z obou stran vybaven stykovacími uzly, přičemž jedním je připojen k příčnému stykovacímu uzlu na modulu Zarja, zatímco druhý slouží k připojování ruských kosmických lodí Sojuz a Progress.
Jde o velmi známé ruské kosmické transportní prostředky, odbočme proto krátce od problematiky modulu Pirs, a uveďme o nich několik podrobností:
1. Sojuz
Původní konstrukce této pilotované lodi je již přes 42 let stará. Postupem času byly vyvinuty čtyři verze - Sojuz (1967 - 1981), Sojuz-T (1980 - 1986), Sojuz-TM (1986 - 2002) a Sojuz TMA (2003 - současnost). Do vesmíru je loď vynášena stejnojmennou raketou, která je spolu s kosmickou lodí považována za nejspolehlivější kosmický dopravní prostředek v dosavadní historii kosmonautiky. V současnosti se loď Sojuz používá výhradně k dopravě kosmonautů na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS a startují v průměru 2 lodě ročně. Výměny stálých posádek a působení lodí Sojuz na stanici bylo popsáno
v prvním dílu seriálu.
Pro více informací doporučuji tento článek
2. Progress
Nepilotovaná automatická kosmická loď pro přepravu nákladů a zásob na orbitální stanici. Na oběžnou dráhu ji vynáší raketa Sojuz, v průměru se uskuteční 4 starty za rok. Na stanici dopravuje pitnou vodu, palivo pro korekční motory modulu Zarja (přečerpává se pomocí potrubí v trupu lodi a stanice), zásoby potravin, osobní zásilky pro posádku, materiál pro vědecké přístroje, náhradní díly apod. Po vyložení zásob naloží posádka nákladový prostor lodi odpadky, loď se odpojí a po zážehu brzdícího motoru a navedení na sestupovou dráhu shoří v horních vrstvách atmosféry.
Funkce modulu Pirs jako části orbitální stanice ISS
Jak již bylo uvedeno, funkce modulu je dvojí - jednak jako přechodová komora pro výstupy do volného prostoru a jednak jako přístav pro přilétající ruské kosmické lodi Sojuz a Progress (však také "pirs" znamená v češtině "molo"). Přechodová komora je na rozdíl od modulu Quest uzpůsobena pouze pro použití ruských skafandrů typu Orlan-M. V modulu je veškeré potřebné vybavení pro údržbu a provoz těchto skafandrů, a jsou zde samozřejmě uloženy i samotné skafandry. Průběh příprav na výstup a samotného výstupu je podobný jako u výstupů z modulu Quest.
Ruské kosmické lodě se mohou připojit buď k stykovacímu uzlu modulu Pirs nebo k modulu Zvezda. Většinou je ale k modulu Zvezda připojena záchranná loď (viz první díl seriálu), takže každý "nový" Sojuz se připojuje vždy k Pirsu a po odletu "starého" se přemístí na modul Zvezda, aby se stykovací uzel Pirsu uvolnil pro připojení nákladních progressů a později pro další loď Sojuzu s posádkou.
V příštím dílu seriálu se budeme věnovat detailnímu popisu prvků příčné soustavy příhradových nosníků.
[
