V dnešním dílu seriálu poznáme hned několik modulů najednou. Jsou si totiž velice podobné a jde o prvky, které tvoří v seriálu často zmiňovanou soustavu příhradových konstrukcí. Jako první byl ke stanici v říjnu roku 2000 připojen nosník ITS-Z1.
Dnes zaměříme pozornost na:
1. Jeden středový nosník ITS-S0
2. Dva postranní segmenty ITS-P1 a ITS-S1
3. Dva vymezovací segmenty ITS-P5 a ITS-S5
4. Čtyři bloky solárních fotovoltaických panelů ITS-P3/P4, ITS-S3/S4, ITS-P6 a ITS-S6
Nosník ITS-P6 byl samostatně a podrobně popsán v sedmém dílu seriálu , takže se jím, spolu s konstrukčně stejným ITS-S6, nebudeme zabývat.
Středový nosník ITS-S0 (Integrated Truss Structure): Konstrukce tvaru zploštělého šestiúhelníku o délce přibližně 13,2 metrů, je upevněna na horní části modulu Destiny pomocí jednoho spojovacího nástavce, instalovaného přímo mezi nosníkem a modulem Destiny, a dále pomocí deseti kovových vzpěr pro zvýšení pevnosti spoje. Pro ještě větší pevnost je nosník navíc přichycen také k modulu Quest pomocí jedné dlouhé vzpěry s madly usnadňujícími pohyb posádky při výstupech do volného prostoru. Nosník je vyroben ze slitin hliníku a jeho hmotnost činí 12 624 kg. Na obou koncích má aktivní stykovací systém pro připojení dalších dílů příhradové konstrukce, který se na každé straně skládá z několika zámků pro prvotní přichycení modulu a dalších čtyř dálkově ovládaných šroubů poháněných elektromotory, které zajišťují pevné spojení modulů. ITS-S0 byl ke stanici připojen dne 11. dubna 2002.
Protože ITS-S0 tvoří středovou část celé konstrukce, jejíž hlavním úkolem je výroba elektřiny pro stanici ISS (pomocí čtyř bloků solárních panelů upevněných na koncích), zastává také funkci svodu a úpravy vyrobené elektřiny. Obsahuje tedy zařízení jako:
1. Multiplexery/demultiplexery pro přenos signálů důležitých pro řízení systémů distribuce elektrické energie.
2. Stabilizátory/transformátory stejnosměrného napětí pro přeměnu primárního napětí 115 až 173 V získaného ze slunečních panelů na napětí 123 až 126 V pro palubní síť orbitální stanice.
3. Sekundární rozvodné jednotky pro rozvod elektřiny do sítě stanice ISS.
Při výrobě elektřiny vzniká odpadní teplo, které musí být odváděno, aby nedošlo k poškození citlivé elektroniky. Modul je tedy napojen na chladicí systém stanice pracující na principu cirkulace kapalného amoniaku, chlazeného ve 4,1 m dlouhém vyzařovacím radiátoru, jenž je umístěn na zadní podélné ploše segmentu. Na přední stěně konstrukce jsou dvě kolejnice. Jedna je určena pro pohyb transportéru MT (Mobile Transporter; je součástí manipulačního systému stanice popsaného v devátém dílu) a po druhé se pohybují vozíky CETA 1 a CETA 2 (Crew and Equipment Translation Aid). Jde o ručně poháněné transportní vozíky používané pro přepravu posádky nebo drobnějších nákladů při výstupech do volného prostoru.
Postranní segmenty ITS-S1 a ITS-P1: Nejprve se vysvětleme použité zkraty. ITS-P1 značí Integrated Truss Segment Port ONE a ITS-S1 značí Integrated Truss Segment Starboard ONE. Pozorní čtenáři předchozích dílů seriálu vědí, že označení "Port" vždy značí levobok a označení "Starboard" je pro pravobok. Vzhledem ke své velikosti nemohly být moduly dopraveny na stanici ISS najednou. ITS-S1 byl ke stanici připojen 10. října 2002, modul ITS-P1 dne 26. listopadu 2002. Protože jde o konstrukčně shodné díly, popišme si je jako jeden:
Příhradová konstrukce z lehkých hliníkových slitin je dlouhá 13,7 metrů a je sestavena ze sedmi příhradových skříní (dílů). Má zajistit dostatečný prostor pro rozvinutí a otáčení panelů slunečních baterií. Není to ale jediné poslání modulu. V obou případech nesou součásti chladicího systému stanice obsahujícího zejména tyto díly:
1. ATA (Ammonia Tank Assembly) - Dvě nádrže s kapalným amoniakem, který je chladícím médiem primárního okruhu termoregulačního systému stanice.
2. NTA (Nitrogen Tank Assembly) - Nádrž s vysoce stlačeným plynným dusíkem, který zajišťuje udržování správného tlaku amoniaku v chladících smyčkách.
3. PMA (Pump Module Assembly) - Dvě čerpadla primární a záložní smyčky termoregulačního systému, zajišťující cirkulaci amoniaku.
4. ATCSR (Active Thermal Control System Radiator) - Panel natáčitelných vyzařovacích radiátorů pro odvádění tepla z amerických modulů. Jeden panel obsahuje v obou případech vždy tři radiátory. Do nich se potrubím vhání "ohřátý" amoniak přímo od americké části obytných modulů a rovnoměrně se rozdělí ve velké ploše radiátoru, kde se zchladí a poté putuje zpět. Celý blok panelů radiátorů termoregulačního systému se natáčí pomocí servosystému.
Modul obsahuje jeden aktivní a jeden pasivní stykovací systém. Pasivním se připojí k nosníku ITS-S0 a aktivní k přístrojové části prvního bloku solárních panelů ITS-P3 (ITS-S3) - pro lepší pochopení viz níže.
Pasivní stykovací systém se od aktivního liší tím, že místo dálkově ovládaných šroubů má pouze otvory se závity. Podobně jako ITS-S0 obsahují oba nosníky ITS-S1 a ITS-P1 také dvojici kolejí pro transportér MT, nebo ruční vozíky CETA.
Bloky solárních panelů ITS-P3/P4 a ITS-S3/S4. Každý uvedený blok je tvořen:
1. ITS-P3 (S3) - Přístrojová a zároveň vymezovací sekce obsahující důležitou součást zodpovědnou za schopnost otáčení solárních panelů směrem ke Slunci. Jedná se o rotační spoj SARJ (Solar Alpha Rotary Joint), což je servomotory poháněný kloub, který se zvolna otáčí podle naprogramování, a do pohybu uvádí zbytek vnější části celého nosníku (v případě levoboku jde o solární panely ITS-P4, vymezovací segment ITS-P5 solární panely ITS-P6). Otáčení se projevuje pouze na solárních panelech, které jsou natáčeny tak, aby vždy svíraly pravý úhel ve směru slunečního záření.
[800x528]
2. ITS-P4 (S4) - Část bloku obsahující základnu a čtyři solární fotovoltaické panely. Chceme-li být přesní, tak je tuto část nutno ještě rozdělit na základnu (ITS-P4) a vlastní solární panely PVM-P4 (Photo Voltaic Module Port FOUR). Totéž platí pro pravobok. Základna obsahuje zařízení činnost solárních panelů, proto musí být napojena na chladicí systém stanice. Podobně jako všechny neobytné moduly, které potřebují připojení na termoregulační systém, má také vlastní vyzařovací radiátor. Solární panely jsou v plně rozloženém stavu dlouhé 73,2 metrů a široké 10,7 metrů. Pomyslně se dělí na čtyři části, které se skládají ve dvě společně vytahovaná ramena (viz. foto níže).
Blok ITS-P3/P4 byl na stanici dopraven dne 12. září 2006 a blok ITS-S3/S4 dne 11. června 2007.
[800x545]
Vymezovací segmenty ITS-P5 a ITS-S5: Zkratky v tomto případě již není nutné vysvětlovat, protože jsou stejné jako u předchozích součástí. Také tyto dva moduly jsou opět konstrukčně shodné a liší se pouze místem připojení (soustava nosníků je stranově souměrná). Modul ITS-P5 byl ke stanici připojen dne 10. prosince 2006 a modul ITS-P6 dne 11. srpna 2007.
Jde o malý vymezovací segment tvaru kvádru (o rozměrech 3,4 x 4,5 x 4,2 metrů), umístěný na obou stranách mezi jednotlivé bloky solárních panelů (na každé straně jsou dva). Smyslem je, aby solární panely měly kolem sebe dostatek prostoru při svém natáčení otáčení ke Slunci. Segmenty obsahují především kabeláž a potrubí spojující nejdále usazený blok solárních panelů se zbytkem orbitální stanice (především tedy s modulem ITS-S0).
V příštím dílu seriálu se nebudeme věnovat žádnému z modulů, ale přiblížíme si fakta o patrně nejsvízelnějším období v činnosti Mezinárodní kosmické stanice ISS.
