Nadále zůstaneme u popisu obytných částí Mezinárodní kosmické stanice ISS a dnes zaměříme pozornost na modul Columbus.
Přetlakový laboratorní modul Columbus je hlavním ze tří příspěvků Evropské kosmické agentury ESA do projektu ISS (spolu s modulem Cupola a třemi zásobovacími moduly MPLM; obojí bude popsáno v některém z příštích dílů seriálu). O jeho vypuštění na oběžnou dráhu Země a připojení ke stanici se postaral raketoplán Atlantis při misi STS-122, která byla zahájena 7. února 2008.
Složení a parametry modulu.
Válec o délce 6,9 metru, průměru 4,5 metru, objemu kolem 75 metrů krychlových a startovní hmotnosti 12 775 kg je opatřen na jednom konci pasivním spojovacím uzlem CBM (Common Berthing Mechanism) a na druhém je zakončen oblým dnem. Zde jsou upevněny dvě externí kovové konstrukce - jedna s multifunkční základnou pro umístění maximálně devíti kontejnerů s různými experimenty a druhá s přístroji pro sledování aktivity Slunce, výzkum kosmického záření apod. V budoucnu je možné upevnit na dva volné připojovací adaptéry další dvě konstrukce a využívat je k podobným účelům. Při startu bylo v modulu umístěno 5 skříní s vědeckou výbavou (rack). Počítá se s instalací ještě dalších 5 skříní.
Funkce modulu jako části Mezinárodní kosmická stanice ISS:
Vědecké skříně "racky" slouží výhradně vědeckým účelům, což charakterizuje určení a význam modulu pro stanici ISS - je určen pro vědecké výzkumy. Skříně neboli "racky" jsou rozděleny na tři nezávislá oddělení - fyzikální, lékařské a biologické. Výzkumný program modulu je z větší části zaměřen především na biologii, avšak stranou samozřejmě nezůstávají ani další zmíněné oblasti výzkumu. Jedna ze skříní je rezervována pro energetickou a datovou podporu pro experimentální skříně, další slouží jako skladovací prostor.
Na vědecký výzkum tedy připadá celkem 8 těchto skříní (racků). Pro srovnání, v modulu Destiny je pro výzkumy využito 18 z celkového počtu 23 skříní. Je to důsledek menších rozměrů modulu Columbus, ale nijak to nesnižuje jeho význam. Obsažená zařízení jsou odlišná od těch, která najdeme v americkém výzkumném modulu Destiny, mají jiné cíle i specifikace, což z evropského modulu vytváří zcela rovnocenného "partnera". Vlastní výzkumný program modulu má Evropská kosmická agentura ESA rozdělený s americkou NASA v poměru 51:49 procentům jeho celkové vědecké kapacity. ESA provozuje v Německém Oberpfaffenhofenu hlavní řídící sál, určený speciálně pro sledování letu modulu Columbus. Jsou zde kontrolovány veškeré probíhající experimenty a další činnosti uskutečňované v modulu. Příspěvek Evropy k projektu ISS je velice významný.
Vědecká výbava bude postupně rozšiřována. Na vnější plošiny například přibudou cesiové atomové hodiny ACES, anebo model lidského torza, určený ke zkoumání dlouhodobých vlivů kosmického záření v experimentu pojmenovaném Matrjoška.
V příštím dílu seriálu bude popsáno opět více modulů najednou. Půjde o velmi zajímavý a celkově velký kus stanice ISS, konkrétně o celou její japonskou část se souhrnným pojmenováním Kibo.
[
