[640x480]
V dnešním dílu seriálu budou nezávisle na sobě popsány hned čtyři další moduly Mezinárodní vesmírné stanice, tedy tyto:
1. MRM-2 (Mini Research Module-TWO)
2. Node-3
3. Cupola
4. MRM-1 (Mini Research Module-ONE)
1. MRM-2
Na první zastávce se po dlouhé době zaměříme na jeden z dalších ruských příspěvků do projektu stanice ISS. Již z názvu plyne jeho plánované využití na ISS - vědecký výzkum. Je to dáno tím, že Rusko v podstatě doposud nemá na Mezinárodní vesmírné stanici žádnou část specializovanou na výzkum. Tento menší modul obsahuje celkem dva stykovací uzly. Jedním bude připojen k hornímu doku modulu Zvezda a na druhý se budou moci připojovat transportní lodě po posádku Sojuz, nebo nákladní automatické lodě Progress (pro lepší pochopení, viz. obrázek níže).
Samotný MRM-2 si je velikostí i tvarem velmi podobný s modulem Pirs. Tyto dvě ruské části stanice mají ještě jednu společnou věc - způsob vyvezení na oběžnou dráhu a připojení ke stanici. To totiž probíhalo kompletně automaticky pomocí upravené lodě Progress. O tom, co z původního tvaru této lodi zůstalo se ani nedá mluvit jako o Progressu - z toho totiž v podstatě zbyla jen motorová a řídící část. Na místo, kde je původně připojen velký přetlakový kontejner s připojovacím systémem bude připojen právě tento modul. Start kosmické rakety Sojuz touto soupravou je prozatím plánován na srpen roku 2009. Životnost tohoto modulu je ovšem velmi omezená - byla stanovena na pět let. Můžeme pouze spekulovat, co se s modulem bude dít poté, ale pokud budou všechny jeho systémy pracovat dobře, tak je velmi možné, že bude sloužit mnohem déle oproti plánu.
2. Node-3
Dostáváme se opět do části stanice patřící americkému úřadu pro letectví a vesmír NASA. Modul Node-3 je posledním ze tří modulů podobné konstrukce sloužících na stanici za stejným hlavním účelem. Pokud napovíme, že dvěma předešlými byly moduly Unity (původním názvem Node-1) a Harmony (Node-2), tak již pro dlouhodobější čtenáře tohoto seriálu není třeba žádné další info. Díky svým šesti stykovacím uzlům bude sloužit na stanici jako "kosmická křižovatka". Jeho vyvezení do vesmíru a připojení ke stanici ISS je plánováno na prosinec roku 2009 a obstará ho raketoplán Endeavour STS-130.
Ovšem toto nebude jediné hlavní poslání tohoto modulu. Pro vysvětlení musíme zabrousit do nedaleké historie: Po havárii raketoplánu Columbia v roce 2003 došlo k redukci montážních letů raketoplánů ke stanici, což znamenalo i omezení plánovaného počtu vyvezených modulů. Jeden z nich byl i segment s dočasným názvem Habitation Module. Ten měl zajišťovat veškeré podmínky nutné k udržení života a hygieny na stanici (tedy klimatizační systém, systém kontroly atmosféry, sprcha, kuchyňka a čtyři osobní kabinky pro přenocování členů stálé posádky stanice). Po vymazání tohoto segmentu ze seznamu schválených modulů stanice bylo potřeba najít alespoň částečnou náhradu vzniklého nedostatku (počet členů stálé posádky stanice bude totiž v polovině roku 2009 zvýšen na šest osob a dosavadní systémy udržení životaschopných podmínek již nebudou dlouhodobě stačit). Proto bylo rozhodnuto použít pro tento účel modul Node-3.
Obr. 3 - Aktuálně plánovaný vzhled stanice po kompletním dokončení, zdroj: http://fotki.yandex.ru/
Z šesti volných stykovacích portů budou použity pouze dva - prvním čelním bude modul připojen k pravobočnímu uzlu modulu Unity a na spodní stykovací uzel Node-3 bude připojen modul Cupola (viz níže). Zbývající tři bokové a jeden čelní uzel mohou být zevnitř zastavěny potřebným vybavením. Do modulu se tedy po potřebných úpravách vejde celkem 16 skříní typu Rack se všemi potřebnými přístroji. Těmi jsou myšlena zařízení na výrobu kyslíku, na pohlcování oxidu uhličitého a čištění atmosféry. Z hygienických zařízení bude v modulu pracovat i speciální kosmická toaleta se systémem čištění a znovupoužití odpadní vody (bude použita na výrobu dýchatelného kyslíku).
3. Cupola
Jak již bylo zmíněno výše, třetí dnes popisovanou částí je modul Cupola. Ten je svým posláním na Mezinárodní vesmírné stanici velmi zajímavý - jde totiž o jakousi kosmickou rozhlednu. Tedy o 1,5 metrů vysoký a přibližně tři metry široký (v místě maximálního rozšíření) prosklený výklenek čnící do otevřeného vesmíru. Obsahuje celkem sedm průzorů s dvojitým sklem opatřeným silným filtrem proti kosmickému UV záření (který způsobuje žluté zabarvení skla viditelné na obrázku níže). Modul má být vyvezen raketoplánem Endeavour STS-130 spolu s blokem Node-3 v prosinci roku 2009.
Cupola bude kromě krásného pohledu do otevřeného vesmíru a na Zemský povrch sloužit i k několika jiným účelům: Při práci s manipulátorem SSRMS bude posádce stanice sloužit k lepšímu rozhledu, využití najde také při samotném pozorování Země, kdy bude sloužit jako kosmická observatoř pro pozorování a fotografování Země. Posledním využitím modulu může být pozorování příletu lodí HTV, jejichž stykovací manévr je oproti všem ostatním zásobovacím lodím pro Mezinárodní vesmírnou stanici velmi odlišný (bude detailně popsán v posledním dílu tohoto seriálu) a bude vyžadovat asistenci a případně rychlou reakci posádky stanice.
4. MRM-1
Tento modul je druhým ze tří příspěvků Ruska do výzkumného programu stanice ISS. I přes velkou podobu v pojmenování s blokem MRM-2 se mu tento tvarově, ani velikostně vůbec nepodobá. U MRM-2 se spíše vycházelo z tvaru modulu Pirs a dopadlo to podle předpokladů, kdežto MRM-1 je vyrobený na základě zcela nových projektů a proto je tvarově velmi odlišný, což můžete porovnat na obrázku č. 1. Modul obsahuje dva čelní stykovací uzly, kdy jedním bude připojen ke spodnímu stykovacímu portu bloku Zarja a druhý bude sloužit k přijímání ruských lodí Sojuz, nebo Progress. Samotné vyvezení modulu nedostane pod patronát ruská těžká raketa Proton, ale tentokrát americký raketoplán. Tím bude orbiter Atlantis s misí STS-131 plánovanou na březen roku 2010. V příštím a posledním dílu tohoto seriálu bude popsán ruský modul MLM a nakonec kosmické lodě obsluhující Mezinárodní vesmírnou stanici.
