Dnešní díl seriálu bude pojednávat o posledním, zatím nevyvezeném modulu Mezinárodní vesmírné stanice a poté o všech kosmických lodích soužících jak pro posádku, tak pro náklad. Tímto dílem bude seriál ukončen.
MLM
Tato zkratka skrývá název "Multipurpose Laboratory Module". Jde o ruský laboratorní modul o vnější délce 13 metrů a maximálním průměru 4,11 m. Je zamýšlen jako hlavní výzkumná jednotka ruské části stanice (ta bude krom tohoto modulu mít ještě další dva menší popsané v minulém dílu seriálu).
Slovo "Multipurpose" z názvu modulu se dá volně přeložit jako "pro mnohočetné využití". Tím vychází najevo, že výzkumné cíle nejsou jedinými, kvůli kterým bude MLM vyslán do vesmíru. V jeho výbavě je totiž i mechanický manipulátor a přechodová komora. Mimo jiné pak taky dva vlastní solární panely sloužící k výrobě elektřiny. MLM bude tedy také sloužit jednak k technickým pracem vně stanice a jednak k uskutečňování výstupů do volného prostoru. Zmíněný mechanický manipulátor byl vyroben i financován v Evropě prostřednictvím Evropské kosmické agentury (ESA). Ve srovnání s americkým manipulátorem SSRMS je tento mnohem menší a neunese takové náklady. Ovšem pro jeho plánované využití (instalace a občasné výměny solárních panelů modulu, přenášení a obsluha jeho externího vybavení a podpora pro astronauty při výstupech do volného prostoru) to naprosto stačí.
MLM má býl vyvezen do vesmíru pomocí rakety Proton, jejíž start je nyní plánován na prosinec roku 2011. Připojen bude na spodní stykovací uzel modulu Zvezda. Nyní je na tomto doku připojen modul Pirs, který bude právě kvůli modulu MLM přemístěn na horní port modulu Zarja. Připojení tohoto modulu bude posledním montážním letem k Mezinárodní vesmírné stanici. Při dodržení dnes plánovaného startovního data bude v okamžiku připojení a zaktivování modulu stavba stanice ISS považována za dokončenou.
Na konec našeho seriálu si ještě krátce objasníme základní informace o kosmických lodích obsluhujících stanici ISS:
Můžeme je rozdělit na ty, které již jsou v provozu (STS, Sojuz, Progress a ATV) a na teprve plánované (HTV, Orion a Dragon).
1. STS
[800x600]
O tomto kosmickém dopravním prostředku se dá napsat opravdu obrovské množství informací, protože má velmi zajímavou historii. V rámci možností se ale omezíme pouze na základní info. Zkratka STS skrývá pojem "Space Transporting System". Toto označení původně platilo pro obrovský projekt zahrnující mnoho různých pilotovaných i nepilotovaných nosičů s podobnými rysy. Nakonec byly z finančních důvodů realizovány pouze tři části projektu a jednou z nich byl pilotovaný raketoplán Space Shuttle, spolu s nosiči CLV a Cargo LV. Tyto kosmické dopravní prostředky s nynějšími názvy Ares I a Ares V sice spadají do projektu Space Shuttle, ovšem né do toho původního (ten byl vypracován v roce 1972, ale pro tyto dva nosiče až v roce 2004).
Ale vraťme se ke kosmickému raketoplánu. Jeho vzletová sestava se skládá z celkem tří částí: Externí nádrže ET (External Tank) nesoucí zásoby pohonných hmot pro hlavní motory, dvou vzletových bloků SRB (Solid Rocket Booster) a samotného orbiteru (bylo jich vystavěno celkem pět - Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour a nyní již z důvodu dvou havárií operují jen poslední tři zmínené). Moduly Mezinádormí vesmírné stanice patřící NASA nelze vynést do kosmu jinak, než raketoplánem. Z toho důvodu je projekt Space Shuttle stále aktivní. Ovšem to jen do konce finančního roku 2010, kdy bude americká část stanice kompletně dostavěná, a raketoplány odejdou do výslužby.
Detailní popis projektu Space Shuttle se vším všudy naleznete ZDE , což je první díl dvojdílného dokumentu. Druhý díl naleznete ZDE .
2. Sojuz
Tento dopravní prostředek v současnosti létá k Mezinárodní vesmírné stanici dvakrát do roka. Jde o již velmi dlouho sloužící ruskou kosmickou návratovou loď pro kosmonauty, která se již objevila v celkem čtyřech verzích (Sojuz, Sojuz-T, Sojuz-TM, Sojuz-TMA). Z toho je používána verze TMA, která bude na konci roku 2009 nahrazena novou "digitální" verzí Sojuz TMA__M (za "__" bude dosaženo číslo příslušné mise). Vzhledem k jednoduchosti této lodi i její její stejnojmenné nosné rakety je považována za nejspolehlivější kosmický dopravní prostředek na světě. V současnosti létají na stanici ISS vždy dva členové stálé posádky stanice a jeden kosmický turista (který za týdenní pobyt v kosmu zaplatí přibližně půl miliardy českých korun). Sojuz také slouží na stanici jako záchranná loď v případě nutnosti ji urychleně opustit. Pro lepší pochopení systému výměny posádek a záchranných lodí se podívejte na PRVNÍ DÍL SERIÁLU .
3. Progress
Ruská bezpilotní kosmická loď vzniklá za účelem zásobování stanice Mir palivem a potřebným nákladem. Později bylo schváleno ji využívat ke stejným účelům i v případě Mezinárodní vesmírné stanice. K té létají tyto lodě v průměru čtyřikrát do roka. Přivážejí vždy jednak palivo pro záložní stabilizační systém v modulu Zarja (systém několika korekčních motorků) a jednak velký kontejner s nákladem. Ten zahrnuje jídlo (často i čerstvé ovoce, atd, což je pro posádku vždy vítané zpestření jídelníčku), osobní korespondenci a balíčky stálé posádce, oblečení, vodu a případně různá zařízení, nebo náhradní součástky. Posádka stanice vždy po příletu lodi vyloží a uskladní přivezený náklad, prázdný kontejner naloží odpadky a vším nepotřebným, uzavře poklop, loď se poté odpojí a po brzdícím manévru shoří v zemské atmosféře.
4. ATV
Tato zkratka skrývá pojem "Automatic Transfer Vehicle". Jedná se o evropskou bezpilotní loď převážející (podobně jako Progressy) výhradně náklad. Je vynášena evropskou raketou Ariane-V vždy jednou za 12 měsíců. Loď ATV ovšem zůstává připojena ke stanici ISS celých šest měsíců. Za tu dobu slouží částečně jako výzkumný modul (jsou v něm uloženy některé probíhající experimenty) a jako prostředek ke zvyšování dráhy stanice. Ta totiž třením o horní vrstvy atmosféry stále pomalu ztrácí rychlost a tím pádem i výšku. A proto se musí pravidelně urychlovat - ATV se připojuje k čelnímu stykovacímu uzlu modulu Zvezda, což je v ose stanice a proto je možné ji z tohoto umístění urychlovat. Mimo jiné také astronauti v modulu ATV rádi nocují, protože je tam prý mnohem větší klid, oproti zbytku stanice (kde hlučí klimatizační systém a další zařízení).
5. HTV
Tato zkratka znamená H-II Transfer Vehicle. Jde o japonský projekt podpory stanice ISS. Opět je to (zatím jen plánovaná) nákladní nepilotovaná loď vynášená japonskou raketou H-IIB. Ta je ovšem také zatím jen ve vývoji. Funkčně i tvarově si je podobná s ATV (s výjimkou schopnosti urychlovat stanici pomocí svých motorů - bude totiž připojována ke spodnímu stykovacímu uzlu modulu Harmony a z této pozice není možné zvyšovat její dráhu). Největší rozdíl mezi ATV a HTV ovšem tkví ve způsobu připojování ke stanici ISS. ATV se pomocí laserového naváděcího zařízení jednoduše připojí ke stanici, ovšem HTV se pomocí naváděcího zařízení pouze přiblíží do blízkosti stanice a po stabilizaci a zastavení bude za asistence posádky stanice zachycen manipulátorem SSRMS a připojen ke stanici.
6. Orion
Plánovaná návratová kabina americké agentury NASA, která se koncepčně vrátí do dob systému Apollo. Lidé o Orionu hovoří jako o modernizovaném Apollu a je to v podstatě pravda. Orion má mimochodem i sloužit ke stejným účelům, i když v opačném pořadí. Nejdříve vynášení posádky na Mezinárodní vesmírnou stanici (za Apolla to byl Skylab) a poté lidí na Měsíc. Ve vzdálenější budoucnosti pak i dovážení stálých posádek plánované měsíční základny.
7. Dragon
Jde o plánovanou kosmickou návratovou kabinu soukromé firmy Space-X. Tato kabina má být vynášena raketou Falcon-9, která byla donedávna ještě ve vývoji. Zatím byly uskutečněny její tři zkušební lety a všechny skončily nezdarem. Proto někteří lidé již nepředpovídají Dragonu dobrou budoucnost. Pokud se to ale povede, tak půjde o loď schopnou přepravit až 7 pasažérů v pilotované verzi a až 2500kg (na 14 metrů krychlových) všemožného nákladu v automatické transportní verzi. První start rakety Falcon-9 s touto lodí (zatím samozřejmě v bezpilotní verzi) je zatím naplánován na rozmerí roků 2009-2010.
Tímto článkem tedy ukončuji seriál o Mezinárodní vesmírné stanici. Myslím, že vše, co jsem v dávno zveřejněném prvním dílu slíbil, jsem za uplynulou dobu, kdy bylo zveřejněno celkem 18 obsáhlých dílů, splnil.
Byly popsány všechny již vyvezené, nebo teprve plánované moduly stanice, období jejího teprve papírového plánování a poté i samotné existence a nakonec okrajový popis obsluhujících kosmických prostředků. Věřím, že tento soubor článků poskytne hodně lidem pomoc s hledáním určitých informací, nebo alespoň zajímavé a poučné čtení.
Děkuji za sledování!
Tomáš Kovařík
Pro přehlednost jsou fotografie též poskládány do fotogalerie.
