Vysoký, pevný, nepřehlédnutelný muž. Připomíná dub, který statečně odolává dějinným vichrům (nejvíce tomu stalinskému). Jeden život a přitom jako by se do něho vešly nejméně tři pohnuté osudy. Josef Svoboda (nar.16.7.1929) byl vším možným – studentem, vězněm komunistických žalářů, krmičem v ZOO, čerpačem vody, technikem botanického ústavu, arktickým ekologem, profesorem univerzity, misionářem u Eskymáků. Na otázku, jaký by dal název svým memoárům, bez rozmýšlení odpovídá: „Třetí inkarnace. První byla před mým zatčením, druhá po zatčení a nakonec Kanada. Každý ten úsek života má své vlastní téma, úvod, stať a závěr.“
Stanislav Budín byl významný český novinář, který se v roce 1903 narodil v židovské rodině na ukrajinské Haliči. Celý život se hlásil ke komunistické ideologii, ačkoli byl ze strany vyobcován již v roce 1936. Svou spletitou kariéru završil dodnes mezi pamětníky asi nejznámějším angažmá v čele týdeníku Reportér v době „pražského jara“ 1968. V dokumentu nazvaném Buňa vzpomínají Budínova vnoučata Milena Bartlová a Vladimír Mlynář, ale také novinářští kolegové Dušan Tomášek, Jiří Honzík, Jan Petránek či Jiří Ruml.
Dokument Evy Nachmilnerové Najponkovo tvrdohlavé blues, věnovaný jednomu z nejzajímavějších mladých českých jazzových muzikantů, je svědectvím nejen o dnešní jazzové scéně v Čechách ... Autorka s klavíristou natáčela v době, kdy se po tříleté krizi vracel na jazzovou scénu. Od té doby však znovu úspěšně účinkuje a nahrává doma i v cizině: firma Cube-Metier vydala sólové CD, které Najponk natočil živě v Cheltenhamu. Spolu s Ondřejem Pivcem na Hammondovy varhany a Gregory Hutchinsonem na bicí natočil Najponk v prosinci loňského roku CD v New Yorku a letos v únoru absolvoval šňůru po londýnských jazzových klubech...
V létě 1940 přicestoval do Marseille nenápadný mladý Američan se seznamem asi 200 významných kulturních osobností, jejichž život byl po pádu Francie bezprostředně ohrožen. Jmenoval se Varian Fry a za jediný rok nakonec před nacisty zachránil nejméně 2000 osob. Nebyl ale sám. Marseille 1940 se stala "hvězdnou hodinou" řady lidí, kteří do té doby žili všední životy. Jména jako Varian Fry, Vladimír Vochoč, Hiram Bingam, Donald Lowrie, reverend Sharp na straně zachránců, Lion Feuchtwanger, Alma Mahlerová a Franz Werfel, Anré Breton, Marc Chagall, rodina Mannových, Max Ernst, Anna Seghersová, ale i Rudolf Firkušný, Rudolf Kundera, Bohuslav Martinů, Jiří Mucha, Lenka Reinerová a další a další na straně ohrožených vytvářejí z Marseille roku 1940 spletitou křižovatku osudů na samém počátku největší tragédie evropské historie.
Velká voda, pojem, který je neustálou hrozbou, tentokrát v pojetí spíše smířlivém a poetickém. Na minulost často zatopeného pražského ostrova Kampy, místa s nebývalým geniem loci, vzpomíná její dlouholetý obyvatel, pan Jiří Mesicki v dokumentu Evy Uhrové Pan Rousek a velká voda. Jde o reprízu pořadu, který jsme poprvé vysílali již v roce 1991, a snad i proto z něj zaznívá jakási nostalgie, která se bohužel z našeho života vytrácí ...
Pobyt mladého a mimořádně nadaného vědce a humanistického vzdělance byl v kosmopolitní atmosféře rudolfínských Čech provázen úžasnými objevy i docela obyčejnými lidskými starostmi. Tvůrci rozhlasového dokumentu, redaktor Milan Hanuš a znalec Keplerova života a díla Vojtěch Sedláček, se vydali na místa, kde Kepler pobýval, aby odkryli jeho stopy a oživili příběh pronikavého ducha, který ovlivnil vývoj evropského myšlení. Dokument Milana Hanuše Pražské stopy Johana Keplera vysíláme na Českém rozhlase 3 - Vltava v rámci pravidelného Radiodokumentu ve středu 24. února od 21.45 hod.
Složitý historický vývoj našich zemí ve 20. století dává prostor mnohým úvahám o jejich státoprávním uspořádání. A ani první léta nového století mnoho jasu a spokojenosti nepřidala. A tak se každým rokem v Praze pořádá monarchistický průvod, který dává hlasitě najevo, že někteří naši spoluobčané by dali přednost monarchii. S takzvaným "tříkrálovým průvodem" se na Pražský hrad v minulém roce vydal i Petr Slinták, který následně položil otázku po legitimitě royalistických požadavků historikům Luboši Velkovi a Zdeňku Kárníkovi. Na pozadí poněkud "recesistickém" se tak hovoří o otázkách, které se týkají jak našich dějin, tak i naší přítomnosti a budoucnosti.
V Domově sociální péče ve Skalici u Litoměřic žije téměř stovka mentálně postižených obyvatel, mnozí již od raného dětství. Prožili zde často i desítky let a zažili zde jak mnohaletou tvrdou ústavní "výchovu" bez možnosti opuštění areálu, tak i proměny posledních let, kdy jsou jim brány okolního světa postupně otevírány. Vyhlížejí jimi ven a touží nebýt na světě zbyteční. Pamatujete si na Foresta Gumpa? Neustále měl na paměti, co říkala jeho máma, a část jeho úspěchu spočívala právě v podpoře a povzbuzení, které od ní dostával. Umíme ale i my podpořit a povzbudit "odlišné" lidi?
Dokumentarista Zdeněk Bouček, který zemřel uprostřed práce před čtyřmi lety, 30. ledna roku 2006, sehrál zásadní roli při rozvoji žánru dokumentu v Českém rozhlase devadesátých let. Řadu svých dokumentů připravil také ve spolupráci se svým generačním druhem, Čechokanaďanem Tomášem Gregorem. Jedním z jejich nejúspěšnějších pořadů se stal hodinový dokument Stát pasákem?, který v roce 1996 získal hlavní cenu v rozhlasové soutěži Prix Bohemia. Mapoval situaci, která nastala po sametovém převratu v naší společnosti, nepřipravené na řešení podobných otázek, v oblasti prostituce. Autoři Zdeněk Bouček a Tomáš Gregor nabízejí souhrnný pohled na problém včetně historických exkurzí, reportáže z Dubí, ceníku a rozhovorů s kněžkami lásky... - a my se domníváme, že v mnoha ohledech je tento 14 let starý dokument stále aktuální.
Dokument "Slunce zapadá, ticho jiskří mezi slovy" je zachycením rozhovorů mladé dokumentaristky Hany Železné s nestorkou české orientalistiky, docentkou Věnceslavou Hrdličkovou (*1924). Překladatelka, spisovatelka, sinoložka a japanistka Věna Hrdličková, rozená Stunová, navštěvovala v době protektorátu kursy čínštiny vedené Jaroslavem Průškem v Orientálním ústavu v Praze. Večery strávené nad překlady čínských básníků od Bohumila Mathesia ovlivnily celý její život, stejně jako život jejího manžela Zdeňka Hrdličky.
