Bitvy 1. světové války: Bitva u Zborova

23. září 2014

První světová válka má za sebou v létě roku 1917 tři roky zápasů a miliony padlých na obou stranách. Bitva u Zborova byla sice z pohledu celkového válečného vývoje spíše menší epizodou, ale přesto jí světový tisk věnoval pozornost.

Tehdy poprvé se veřejnost dozvěděla, že po boku států Dohody bojují i vojáci, kteří přešli na ruskou stranu. Několik tisíc československých legionářů tu stálo v boji proti svým krajanům v uniformách Rakousko-Uherska.

"Byli jsme kapkou v moři velké ruské armády a toužili jsme po velkém československém vojsku, protože jsme svůj účet s Rakousko-Uherskem nechtěli vyřizovat po částech. Bylo v nás dost pevné vůle a odvahy vyřídit jej rázně. To nám umožnil Zborov." vzpomíná jeden z účastníků bitvy. A právě podle svědectví těch, kteří u Zborova bojovali, budeme vyprávět příběh bitvy, ve které stáli čeští a slovenští vojáci proti sobě.

Citujeme z dopisu československého dobrovolníka, který napsal své matce v předvečer bitvy u Zborova:

1. července 1917.

Drahá, zlatá mamičko!

Jsem český voják, revolucionář. Je nás celý pluk. Zítra, brzo zrána udeříme na vojska proradného císaře, probijeme se k Vám na Moravu, do Čech a přineseme Vám svobodu. My zvítězíme! Bude-li třeba, padneme všichni, jako naši předkové u Hvězdy na Bílé Hoře. To je naše rozhodnutí. Padnu-li, má zlatá mamičko, neplačte. Pomodlete se za mne a za nás všechny a buďte hrda, že jste vychovala syna, který neváhal obětovat život pro blaho národa. Líbám a objímám Vás, má zlatá matičko...

Pěchotní plukovník československé armády Adolf Bičiště k dvacátému výročí bitvy v roce 1937 uvedl:

Bitva u Zborova 2. července 1917 měla značný význam pro československou myšlenku samostatnosti. Poprvé od dob bitvy na Bílé Hoře v roce 1620 tu bojovalo české vojsko jako celek.

Bitva u Zborova byla součástí posledního pokusu ruské armády o ofenzívu. Československá brigáda prolomila všechny tři rakouské obranné linie a za cenu velkých vlastních ztrát získala 1500 zajatců a velké množství těžkých zbraní. Ze 3200 mužů 200 padlo a 800 bylo zraněno. Poté, co Kerenského ofenziva ztratila dech, se projevily následky pacifistické agitace a ruská armáda se prakticky rozpadla - začala prchat a vojáci ve velkém zmatku opouštěli své pozice.

Jelikož ruské jednotky selhaly, následoval těžký tarnopolský ústup, ve kterém bylo zajato několik desítek raněných československých dobrovolců. Kromě dvou byli všichni popraveni.

Za první republiky se 2. červenec, den bitvy u Zborova, měl stát velkým svátkem nejen Československé armády, ale československého národa vůbec. Obrovské slavnosti v letech 1922, 1927 a 1937 to jen dokazují. Dokonce v roce 1928 byl 2. červenec výnosem ministra národní obrany Františka Udržala uznán za svátek Československé armády. V roce 1937 už to byla manifestace proti ohrožení, které začalo obklopovat československý stát.

autor: Petr Mančal
Spustit audio