Malíř radostné apokalypsy – Gustav Klimt
„V letech 1895 až 1900, kdy Sigmund Freud pracoval na svém převratném díle Výklad snů, byl Gustav Klimt jako umělecký objevitel pohroužen do podobné činnosti… Oba rozhodně odmítli naturalistický realismus, v němž byli vychováni. Oba odpoutali obory, které si zvolili (Freud psychologii a Klimt malířství), od jejich tradičních biologických a anatomických základů. Při hledání cesty, jež by vedla z rumiště substanciálního pojetí reality do otevřeného prostoru, se ponořili do své vlastní osobnosti vydali se na výpravu do nitra.“
Carl E. Schorske: Vídeň na přelomu století
Rakouský malíř Gustav Klimt (1862-1918) se narodil na předměstí Vídně jako druhý ze sedmi dětí v rodině Ernsta Klimta, zlatníka a rytce pocházejícího z Travčic u Litoměřic. Svou uměleckou kariéru zahájil v tehdy ctěném historizujícím akademickém stylu, světovou proslulost si získal jako přední představitel vídeňské secese. „Době její umění, umění jeho svobodu“, hlásalo pyšně heslo Secese. „Secesní“ Klimt objevuje svůj styl náznaků i výrazných linií, splývajících ženských vlasů, květin a geometrických vzorů; křivek, spirál a tajemných vírů jasných barev a elegantních tvarů odněkud z bludiště podvědomí. Inspiruje se japonským a byzantským uměním. Ve spolupráci s Josefem Hoffmannem, spoluzakladatelem uměleckořemeslných dílen Wiener Werkstätte, se výrazně podílí na výzdobě bruselské vily Stoclet, která se stala nejslavnějším „secesním Gesamtkunstwerkem“.„Vídeň Gustava Klimta – „belle epoque“ na přelomu století – je dějištěm jednoho z nejvíce fascinujících období dějin umění a kultury. V této metropoli, která je v oné době se svými dvěma milióny obyvatel čtvrtým největším městem Evropy, prožívá kultura nevídaný rozkvět. Umělci a intelektuálové žijící ve stavu rozpolcenosti mezi realitou a iluzí, tradicí a modernou pracují s mimořádným tvůrčím úsilím. Město je „laboratoří apokalypsy“, posledním květem, poslední revoltou před zkázou. Jména jako Sigmund Freud, Oto Wagner, Gustav Mahler a Arnold Schönberg jsou toho dokladem.Měšťanstvo jako vládnoucí společenská vrstva, pověstné svou zálibou v okázalosti, svými přepychovými bankety, svou chorobnou touhou po zábavě, je katalyzátorem tohoto kulturního rozkvětu. Z této „laboratoře“ vyrůstá i Klimtova umění“. Citát Gillese Néreta doplňme postřehem spisovatele Hermanna Brocha, který k vídeňské apokalypse dodává adjektivum „radostná“.
„Každé umění je erotické“, prohlašuje Adolf Loos ve svém „Ornamentu a zločinu“. O Klimtových malbách a kresbách to platí dvojnásobně. Jeho díla nabitá smyslností a erotikou (nikoliv pornografií!, Klimtovu erotiku tlumí nebo podněcuje všudypřítomná a vítězná Krása, občas trochu dekadentní), líčí svět hojnosti a zahálky. I český básník J.S. Machar tehdy psal o lenivé a výstřední Vídni, která podněcuje k tomu, aby na scénu byla uvedena erotika a žena jako její určující element. Emblém secese se stal Klimtův obraz „Polibek“ Tento obraz, tolik zpopularizovaný velkým množstvím reprodukcí, vstoupil mezi všeobecně známá díla, která utvářejí kolektivní vědomí naší kultury. O malířově vztahu k ženám se vyprávějí legendy. Své ženy na obrazech namaloval nejdříve nahé, pak je „oblékal“. Při práci v ateliéru se obklopoval nahými modelkami. V jeho pozůstalosti byly tisíce kreseb, studií nahých žen. O Gustavu Klimtovi se často uvádí, že se do dějin umění zapsal jako největší malíř ženského kosmu.Gustav Klimt zemřel po třiceti letech hektické práce v posledním roce první světové války. Dočkal se poct od císařského dvora, šlechta ho však ignorovala. Podporovali ho židovští mecenáši, příznivci moderního umění. Rok Klimtovy smrti tvoří zlom, tehdy zemřela celá řada jeho uměleckých souputníků: Otto Wagner, Kolo Moser a Egon Schiele, rozpadla se Rakousko-uherská monarchie. Hlavní Klimtova díla vlastní Rakouská galerie v Horním Belvederu a Leopoldovo muzeum. Vídeňské muzeum vlastní největší kolekci Klimtových kreseb ze všech tvůrčích období. Další rozsáhlá sbírka malířových děl se nalézá ve vídeňské Albertině, za návštěvu rovněž stojí budova Secese s Klimtovým Beethovenovým vlysem. Letošní stopadesáté výročí narození Gustava Klimta je pro Vídeň prvořadou událostí a tamní muzea a galerie ji tak prezentují. Za všechny jmenujme alespoň Uměleckohistorické muzeum, které na speciální konstrukci umožňuje návštěvníkům prohlédnout si Klimtovy nástěnné malby zblízka. Běžně se na ně dívají z hloubky dvanácti metrů.„Gustave Klimte,“napsal básník Peter Altenberg,“ vy jste zároveň malířem vize i moderním filosofem, jste hotovým moderním básníkem. Když malujete, stáváte se náhle jakoby zázrakem nejmodernějším člověkem, kterým možná ve všedním životě nejste.“
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
