Překročit hranice. Dokument z října 2015 o uprchlících a českých dobrovolnících

Našim cílem je hraniční přechod mezi Chorvatskem a Srbskem - Bapska / Berkasovo. Denně tudy projde tisíce uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu, Íránu a dalších zemí. Nezůstávají zde. Nestaví si stany. V ideálním případě po dvou hodinách pokračují dál. Bohužel – pouze v ideálním případě.

Hodiny utíkají. Ženy omdlévají. Masa lidí se nepohnula už několik hodin. Jen se pořád zvětšuje. Koordinátor Zdeněk zoufale křičí, že situace je nejhorší za posledních čtrnáct dní.

Vlastně ani nevím, co si o uprchlické krizi myslet. Kde je pravda? Jdou nás uprchlíci obsadit, zbourat všechny kostely a nastolit krutovládu islámského státu? Nebo opravdu pouze utíkají před válkou, chtějí se vzdělávat a žít plnohodnotný život, což (jak slyšeli v rádiu a televizi) jde nejlépe v Evropě - ideálně v Německu?

Cestou párkrát zabloudíme, najedeme si zhruba stovku kilometrů navíc, ale nakonec na přechod v Bapske dorazíme zhruba v sedm ráno. Ihned po příjezdu si nasazujeme reflexní vesty, přidáváme dva svetry a pláštěnku a zapojujeme se do akce. Před informační schůzkou pro dobrovolníky v deset ráno si ještě zvládneme hodinu schrupnout v autě.

Šárka se s autorkou dokumentu, Terkou, vydala na víkend na hraniční přechod mezi Chorvatskem a Srbskem Bapská/Berkasovo |foto: Tereza Reková

Nikdy jsem na Čechy nebyla tak pyšná

Pak si najednou uvědomíme, že už je deset večer, a nám pod rukama prošly tisícovky uprchlíků. Někteří na boso. Někteří v žabkách. Matky nesoucí novorozeňata zabalená do igelitu. Dvouleté děti dělající hysterické scény, protože to na tom dešti a v té příšerné zimě už prostě nezvládají.

Nejen oni, ale i my jsme mokří jako psi. Tábor Opatovatz, kam uprchlíky z Bapske vozí chorvatské autobusy, se odpoledne přeplní, takže autobusy přestanou odjíždět. I přesto však Srbové přivážejí nové a nové autobusy, takže se na malém prostoru, kde uprchlíci čekají na odvoz, hromadí obrovská masa promrzlých a zoufalých lidí, kterým dochází trpělivost.

Mezi uprchlíky byli jak mladí muži, tak staří lidé na vozíčku, či úplně malinkaté děti |foto: Tereza Reková

Večer to já se Šárkou už nezvládáme – jsme strašně mokré a promrzlé. Jdeme si lehnout do auta. Můžu ale říct, že jsem na Čechy nikdy nebyla tak pyšná. Opravdu. Jen díky Čechům uprchlíci neběhají v houfech přes hranice. Jen díky nim to má nějaký řád. Jen díky nim se ještě nestala nějaká katastrofa.“

To byl můj zápis z října 2015. Dnes už je hraniční přechod Bapska / Berkasovo zavřený, stejně jako celá balkánská trasa. I přesto ale do Evropy proudí stále noví a noví lidé – stejně, jako tehdy. A já – stejně, jako tehdy – stále nevím, co si o celé problematice myslet. Vím jistě pouze to, co se stalo v říjnu v Bapske.