Mark Ravenhill: Bazén (bez vody)
Mark RavenhillFoto: Nakladatelství Lidové noviny
Drama Bazén (bez vody) začíná pozváním několika přátel do luxusního domu bývalé souputnice, nyní oceňované umělkyně. Původně nostalgické setkání po letech je hned v zárodku narušeno nečekanou nehodou hostitelky, která se na několik týdnů octne v kómatu. V nemocničním pokoji zraněné slavné ženy započne bývalá výtvarná skupina znovu tvořit, neboť „téma“ díla leží v dokonale autentickém stavu přímo před nimi.
Ravenhillův sarkastický způsob pohledu na svět umělců a jejich postojů, odkrývá v Bazénu (bez vody) nejen témata morálky a umění, člověka ve vztahu k vlastnímu talentu a skryté touze po úspěchu a ocenění, ale také hodnoty přátelství.
Inscenace vznikla v rámci Britského roku pro cyklus Klub rozhlasové hry v brněnském studiu Českého rozhlasu v režii Hany Mikoláškové. V premiéře vysílá Český rozhlas 3 – Vltava 5. října 2010 ve 21:30 hod.
Mark Ravenhill (1966) se etabloval mezi světovou dramatickou špičku v roce 1996 šokujícím dramatem Shopping and Fucking (Nakupování a šoustání). Mezi desítkami her vznikly další kontroverzní tituly, z nichž byly na českých jevištích uvedeny Faust Is Dead (Faust je mrtvý), Some Explicit Polaroids (Polaroidy), Product (Produkt), Sleeping Around (název nebyl přeložen, pozn.), Mother Clap's Molly House (Domeček pro buzničky) a Pool (No Water) (Bazén (bez vody)). Ravenhill patří k předním představitelům tzv. „in-yer-face“ dramatiky, která dominovala divadelní scéně zejména v devadesátých letech 20. století a záměrně provokovala konzervativní britskou společnost výpovědí o jejím stavu prostřednictvím extrémně znázorňované brutality a vulgarity.
Přestože byl Ravenhill diagnostikován jako HIV pozitivní, v dramatické tvorbě pokračuje nadále (v poslední době napsal např. The Experiment) a svůj zájem rozšířil také o žurnalistiku – publikuje v deníku The Guardian.
Divadelní hra Bazén (bez vody) vznikla v roce 2006. Autorova inspirace vyšla z obrázků fotografky Nan Goldinové, která – stejně jako ústřední postava Ravenhillovy hry – skočila nešťastnou náhodou do vypuštěného bazénu, a poté vlastní zranění fotografovala a ze snímků uspořádala výstavu.
Text hry je koncipován jakožto souvislý, postavami ani výstupy nekonkretizovaný monolog, který autor přenechává inscenátorům k volnému zpracování. Při londýnské premiéře ve Frantic Assembly, stejně tak jako při premiéře české v pražském Divadle Letí (v lednu 2009), figurovaly čtyři postavy. Rozhlasová úprava brněnské inscenace, rozvíjí výraznou audiální stránku Ravenhillova textu do konkrétní zvukové a dramaturgicko-režijní koncepce, v níž je drama definováno pěti typizovanými charaktery.
V překladu Dany Hábové se Bazénu (bez vody) ujala režisérka Hana Mikolášková, dramatugyně Hana Hložková a hudební skladatel Ondřej Brousek. V rolích bývalých přátel a členů umělecké skupiny Skupina účinkovali Eva Vrbková jako Hvězda (umělkyně co má vše, totiž talent a bazén), Eva Novotná jako Feťačka, Tereza Richtrová jako Kamarádka, Martin Siničák jako Gay a Petr Jeništa jako (bývalý) Přítel známé umělkyně. Mistrem zvuku byl Lukáš Dolejší.
