Chci se snažit, aby byli lidé šťastní, říká kytarista Tony Ackerman
Na jeho přízvuku snadno poznáte, že je cizinec – i když zde přes třicet let žije a je aktivní součástí hudebního života. Tony Ackerman (67), Američan narozený v Římě, vyrůstal v univerzitních městech, jejichž atmosféra a vůbec ovzduší 60. let jej navždy ovlivnilo.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
V našem vysílání vzpomínal na hraní v kavárnách, kde se setkal i s muzikanty, kteří se později stali slavnými. „Jednou mě vyzval Bob Dylan, ať si jdu s ním zajamovat, ale mně bylo teprve třináct a styděl jsem se,“ líčí Ackerman.
Poprvé spatřil Prahu v roce 1965, kdy sem jeho otec, kunsthistorik, vzal rodinu výlet. „Vzpomínám na ponuré a naprosto nevyzpytatelné místo, s nápisy v jazyce, který se táhnul jako žvýkačka a z něhož jsem nedokázal vyslovit ani slovo,“ říká. Čechy si jej osudově přitáhly. Oženil s českou emigrantkou a v roce 1983 dostal stipendium na výzkum současné české hudby, v rámci něhož vedl rozhovory se skladateli (Kopelent, Vostřák, Klusák).
„Díky našim americkým pasům a zaměstnání na mezinárodní škole při americké ambasádě jsme si užívali dost privilegovaného postavení,“ vzpomíná Ackerman na 80. léta. „I když spis, který na mě vedla StB, je hodně tlustý.“ Co jej zde udrželo v době, kdy řada Čechů volila cestu spíše opačnou, za hranice? „Byla to kultura, lidé, kteří stáli fronty na knihy, kteří chodili na naše koncerty, úžasní písničkáři,“ vyjmenovává. „Pro naše děti bylo mnohem lepší vyrůstat v Praze, než kdybychom zůstali v Santa Barbaře obklopeni konzumem.“
Tony, byl svědkem překotných změn v roce 1989 a umí se na Čechy podívat s láskyplným nadhledem. V jednom ze svých textů přiblížil českou mentalitu slovy „buchta“ a „peřinový syndrom“. „Jste jako buchta, která má nezajímavý vnějšek, ale vevnitř se skrývá opravdová lahůdka.“
Známe jej jako jazzového kytaristu, který účinkuje už tři desetiletí s pianistou Martinem Kratochvílem, později je doplnil perkusista Imram Musa Zangi. „S Martinem nás svedla dohromady náhoda, když jsem jej vyzval ke společné improvizaci v Malostranské besedě. Od té doby jedeme na stejné vlně už třicet let.“ Jazzová improvizace je jeho nejvlastnější svět, v něm zužitkuje podněty natolik vzdálené, jako jsou tradiční japonská hudba či tibetské zpěvy, skladby Johna Cage nebo Steva Reicha a mississipské blues.
Tony Ackerman pochází z rodiny historika umění a tanečnice; studoval hudební teorii a kompozici na Harvardu a univerzitě v Santa Barbaře, dále jazzovou improvizaci ve Vermontu a klasickou kytaru v Římě. Vyučuje na pražské pobočce Newyorské univerzity, kam dojíždí ze svého domova v Česko-saském Švýcarsku. Věnuje se józe a vede workshopy hry na kytaru, improvizace a svého vlastního pojetí meditace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
