Dirigent a klavírista David Švec: „Mé srdce plane pro Janáčka“

4. květen 2016

Bezprostředně před odletem na festival v Glyndebourne, kde se bude podílet na nastudování Janáčkovy Lišky Bystroušky, nás ve středu 4. května navštívil klavírista a dirigent David Švec.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Dost prostoru jsme věnovali jeho studijním létům a nebylo složité odtušit, že hodiny na Konzervatoři v Českých Budějovicích a poté na JAMU v Brně mu daly do muzikantského života víc než mistrovské kurzy u světoznámých osobností. No jo, ony jsou totiž pojaty tak trošku jako „velkovýrobna dirigentů“.

O Davidu Švecovi se mezi zpěváky a muzikanty ví, že je to skvělý klavírista, mimořádně citlivý komorní partner a dirigent. Však si ho také ke spolupráci zvou mnohá tělesa a špičkoví interpreti, třeba Adam Plachetka. Ostatně, dvě nahrávky z jejich pražského jarního recitálu 2010 jsme zařadili i do našeho vysílání.

Okolnosti – a nepochybně i zalíbení v divadle – ovšem učinily z Davida především operního dirigenta. Už jako student nastudoval několik titulů v Komorní opeře JAMU, působil v Janáčkově opeře v Brně. To vše ho vyzbrojilo pro vstup na „horkou půdu“ Národního divadla, kde působí od roku 2003, dnes ve stálém dirigentském angažmá. Jeho srdeční autor? Leoš Janáček.

Á propos, v roce 2014 vytvořil David pro nakladatelství Bärenreiter nový klavírní výtah opery Věc Makropulos, který byl poprvé použit při nastudování této opery v Bavorské státní opeře v Mnichově. Po obsáhlém výkladu k onomu hudebně-muzikologickému projektu se přímo nabízela otázka: „A co skladatelské ambice?“ „Ještě na budějovické Konzervatoři jsem začal studovat skladbu u svého dnešního tchána Jaroslava Krčka. Jeho skladby mám velmi rád, uznávám ho jako ohromného muzikanta, naše hodiny pro mě byly nesmírně poučné, a i když je to už dávno, pamatuji si spoustu věcí, které mi tehdy říkal. Moje skladbičky asi nebyly úplně blbý. Nicméně nikdy jsem v sobě neobjevil pravou touhu po tvorbě, touhu ,jít za tím´, takovou, kterou má právě Jaroslav. Třeba ji v sobě ještě rozkryju; vlastně i cítím určitý směr, kterým bych se jednou mohl vydat.“

(A já si – možná trochu provokativně – říkám, proč vlastně, Davide? Zvládáš tolik velkých a krásných muzikantských úkolů, dokážeš se jich ujmout s dokonalostí, nadšením, dokážeš strhnout lidi kolem sebe. Ostatně, tento entuziasmus byl patrný i z tvých výpovědí v našem rozhlasovém rozhovoru.)

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

Spustit audio