„Děkujeme, pane Menuhine,“ vzkázali chartisté Petruška Šustrová, Jan Ruml a Zdeněk Bárta

5. leden 2017

Co může mít společného světový houslista Yehudi Menuhin s Chartou 77? Možná víc, než bychom čekali.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Když bylo v Československu drženo ve vyšetřovací vazbě 10 chartistů (členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných), údajně kvůli „podvracení republiky“, Menuhin připojil svůj podpis k otevřené výzvě za jejich propuštění. Přímý efekt to nemělo, ale velký význam ano.

Signatáři Charty 77 ve studiu:
Zdeněk Bárta, evangelický farář, jeden z představitelů Diakonie ČCE, bývalý senátor
Petruška Šustrová, publicistka, překladatelka z angličtiny a z polštiny
Jan Ruml, publicista a politik, bývalý ministr vnitra
V ukázkách:
Ladislav Hejdánek, filosof
Ivan Medek, hudební publicista

Yehudi Menuhin a dirigent Rafael Kubelík poslali otevřený dopis do Moskvy sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi. Ten samozřejmě propuštění chartistů nezařídil, ale přesto to nebylo marné. Jak v v našem vysílání popsala Petruška Šustrová: „Já myslím, že ten dopis, stejně jako další protesty, pomohl. Že z těch deseti členů VONSu bylo nakonec odsouzeno jen šest, to byl vlastně skoro padesátiprocentní úspěch. Bez té mezinárodní solidarity by to nešlo. Takže děkujeme, pane Menuhine!“

Telefonotéka vysílaná ke 40. výročí zveřejnění prvního prohlášení Charty 77 byla trochu zvláštní: hosté k mikrofonům usedli tři, méně se muzicírovalo a víc četlo. Ohlas byl ovšem mimořádný. Aby ne: mluvilo se nejen o době minulé, ale také o současnosti.

„Omezování lidské svobody je stejně staré jako civilizace. Každá společnost je v nebezpečí toho, že k nějakému porušování lidských svobod dojde. To platí i dneska. Nástroje jsou trochu jiné – tehdy to byly nástroje politické, mocenské, dneska jsou to často nástroje ekonomické,“ popsal evangelický farář Zdeněk Bárta, který se rozhodně nedomnívá, že od listopadu 1989 je dobojováno. „V demokratických strukturách je náprava vždy pomalejší. Demokracie je náročná na citlivost, na vnímavost i na inteligenci obyvatelstva. Demokracie je vždycky zdlouhavější. Totalitní režim si umí poradit rychleji, ale o to je to horší.“

I dnes by samozřejmě bylo možné formulovat podobná společensky angažovaná prohlášení, jaké připomínáme po 40 letech. Sami chartisté se ovšem nedomnívají, že by měli do chodu společnosti ještě nějak zasahovat. Jak zdůraznil Jan Ruml, je to už věc mladé generace – a nových metod, jak společnost upozornit, že dosud není tak docela v pořádku.

03775364.jpeg

Z mailových ohlasů:

Zdravím vás a nesouhlasím! Ta doba není definitivně pryč. Bohužel. A ten absurdní jazyk absurdních argumentů absurdně hloupých, nevzdělaných a přízemních českých lidiček bují stále. Stačí se podívat na komentáře pod zprávami na Novinky.cz. Každopádně děkuji za to, že naše veřejnoprávní média připomínají to, co bylo a jaké to bylo. Navzdory vox po(pa)puli. A koneckonců i současné vůli politické! Jen takový pořad, jako je dnešní Telefonotéka, poslouchají lidé, kteří vědí...

Musím podotknout, že glorifikace Charty 77 na stanici Vltava je neuvěřitelná. Připomíná jakýsi „kult organizace“ lidí, kteří se namnoze, jako např. Jan Ruml či Václav Havel, podíleli na morální devastaci národa v první polovině 90. let. A samozřejmě nemůže v diskusi chybět „pokárání“ českých a moravských občanů za většinový přístup k migrační (nikoli uprchlické) krizi. Osobně jsem rád, že tito lidé nejsou nositeli skutečné moci; s jejich přístupem, jež je signifikantní pro bruselský, nikým nevolený establishment, by tady za několik desítek let již nebyla kultura v podobě, jenž je prezentována na stanici Vltava.

Nezaspali jsme tak trochu v tom, častěji vysvětlovat lidem, obzvláště pak lidem mladým, že tu byla, a je procentuálně nehmatatelná skupina čestných lidí, kteří mají rovnou páteř změnit jakoukoli podobu útlaku svobody občanů v totalitním, potažmo i v dnešním světě České republiky?

Ptám se: nenastala právě teď doba na to, aby se odkaz Charty 77 oživil? Nebo už je čas jít přímo do opozičního disentu? Bojovat proti těm, co ve vlastních stranách páchají zradu a kují pikle. Bojovat proti těm, co se vezou na vlně strachu a snaží se tak lidi manipulovat? Občané by se neměli „vyzbrojit“, ale vzdělávat!! To tu chybí. Láska k literatuře, kultuře, vzdělanosti.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

autoři: Pavel Ryjáček , Petr Kadlec
Spustit audio