Ivan Štraus: „Vážná hudba je někdy tak veselá, že se doslova řehtáte“

14. únor 2017

Ivan Štraus dodává, že je ovšem potřeba to veselé ve vážné hudbě objevit. Pan profesor (titul mu byl udělen v roce 1990 po návratu na AMU – po patnácti letech nucené odmlky) miluje humor odjakživa, stejně jako literaturu, což mimo jiné znamená, že umí skvěle a navíc zábavně vyprávět.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

A tak půldruhé hodiny živého vysílání u příležitosti jeho životního jubilea uteklo „jako voda“.

Ivan Štraus vzpomenul svých hudebních začátků, jeho talent objevila tetička, maminka violoncellisty Marka Jerie, a jeho vlastní maminka jej – dnes už prý „nekorektními“ prostředky – občas musela donutit ke cvičením. Konzervatoř a AMU však absolvoval výborně, a vzpomíná v pořadu nejen na své profesory (mezi nimiž figuruje i proslulá Galina Barinová, u níž byl na aspirantuře na moskevské konzervatoři P. I. Čajkovského), ale i přátele, Petr Messiereur byl jeho spolužákem i souputníkem na houslových soutěžích.

Jednou z jeho hudebních lásek je Gilbert Bécaud (jeho píseň Et maintenant – Bécaud složil hudbu! – přirovnává k Ravelovu Boleru), možná i proto, že mezi čtyřmi jazyky, které ovládá, je francouzština na prvním místě. Ivan Štraus se po celou svoji uměleckou dráhu přátelil se svými současníky – hudebními skladateli a řadu jejich skladeb premiéroval. A tak jsme vyslechli úryvek z Lukášova houslového koncertu, část ze Sonáty pro housle a klavír Luboše Fišera Ruce (na které se skladatelem spolupracoval) či Tečku za dávným příběhem z Filozofických dialogů O. F. Korteho (na nichž autor pracoval neuvěřitelných 14 let).

Soudobá hudba byla také doménou Sukova kvarteta, v němž Ivan Štraus hrál první housle téměř 30 let. Vyprávění o vztahu k hudbě Bohuslava Martinů už zůstalo vzhledem k vymezenému času nedokončené, ale rozkošnou historku o návštěvě skladatelovy choti Charlotty u Štrausů si znova můžete vyslechnout v našem archivu.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

autor: Ilja Šmíd
Spustit audio