Jan Burian: „Divadlo se odehrává v mysli diváka, nikoliv na jevišti“

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Už přes tři roky je ředitelem Národního divadla v Praze a stále je považuje za vrcholnou metu každého divadelníka. Stále sem míří ti nejlepší divadelníci (což neznamená, že jinde nejsou) a stále se do „Národního“ chodí. Se svými kolegy se snaží s nejlepším svědomím dobře řídit kolos pětisouborového divadla, které prostřednictvím státu „patří lidu“ a na něž je upřena pozornost nejen návštěvníků a médií, ale také politického establishmentu.

Při vzpomínce na hrátky při svém nástupu do ND, kdy byl druhý den ministrem kultury odvolán, aby další den byl opět instalován, říká, že nejhorší na tom je fakt, že se v přístupu politiků za 27 let od revoluce vůbec nic nezměnilo, kultura neprošla žádnou zásadní reformou. Na rozdíl třeba od vysokého školství či vědy – tam by se podobná situace už stát nemohla.

Prof. Burian je zkušený divadelník, jako režisér prošel řadou českých divadel, ale nejvíce let strávil v Plzni, nejdřív jako režisér, pak jako šéf činohry a v letech 1995-2013 jako ředitel. Pyšný je na zprovoznění nové plzeňské divadelní budovy, ale především na umělecké výsledky tohoto čtyřsouborového divadla. Mimochodem, během jeho působení se proměnil soubor operety v muzikálový ansámbl, jehož kvalita je dnes zcela nepochybná. O muzikálovém herectví ostatně soudí, že je nejobtížnější, nejkomplexnější divadelní disciplínou.

V současné době se potýká s rekonstrukcí Státní opery a vysvětluje peripetie s výběrovým řízením. Uvádí důvody, proč už je divadlo zavřené a dosud v ní rekonstrukce neprobíhá a ubezpečuje, že všem zaměstnancům po dobu rekonstrukce jsou zajištěna pracovní místa. Na otázku, proč jsou v ND dva operní soubory odpovídá: Londýn má osm milionů obyvatel (20 v celé londýnské aglomeraci) a dvě opery. Praha má 1,5 mil. obyvatel a také dvě opery. Důvod? Je-li ročně neutuchající zájem o 400 operních představení, jeden soubor to zvládnout nemůže. Organizační změny probíhají v ND od roku 1945, a jsou často velmi chaotické. Ani současný stav není ideální a prof. Burian naznačuje, že dobrých řešení je určitě víc. Věří, že po dokončení rekonstrukce budou podmínky pro operní a baletní soubor ve Státní opeře výborné a kvalitativně to posune celou instituci Národního divadla opět výše.

Jan Burian, ředitel Národního divadla v Praze |foto: Vojtěch Havlík

Prof. Burian už 26 let pedagogicky působí na DAMU, od roku 1992 je vedoucím katedry činoherního divadla a setkávání se studenty je pro něj osvěžující. Dnešní mladí adepti Thálie jsou samozřejmě jiní než před čtvrtstoletím, ale stále ve většině z nich je nadšení a chuť dělat divadlo, je o to větší a větší zájem, i když je to profese existenčně velmi nejistá. Ostatně slíbené navýšení platů v Národním divadle o 4 procent považuje za nedostatečné (bylo mu z ministerstva přislíbeno procent 10) a rozdílné ohodnocení práce v ND a České filharmonii považuje za úplně nesystémové, ostatně i vzhledem k dalším českým divadlům a orchestrům.

V průběhu pořadu zaznívá hudba, kterou má ředitel Burian rád. Na otázku, proč si vybral třeba Dvořákův klavírní kvartet Es dur, se smíchem odpovídá, že i jako ředitel ND divadla pořád rád chodí na koncerty, ba i na výstavy. A dvě nejlepší opery jsou podle něj Její pastorkyňa a Rusalka – i ty v pořadu zaznívají v exkluzivním podání bardů Národního divadla.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.