Jindřich Duras, klavírista a pedagog
Jméno klavíristy Jindřicha Durase (27.12.1925 v Plzni) se stalo pojmem nejen v rodném městě, ale v celém někdejším Československu záhy po roce 1945.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Uplatňoval se jako koncertní umělec, spolupracoval s rozhlasem a jako pedagog se pak významně zapsal do historie plzeňské konzervatoře. Patřil také k zasvěceným recenzentům a jako uznávaný odborník zasedal v porotách soutěží.
Během studia na reálném gymnáziu ho lákalo i výtvarné umění, ale po maturitě se začal věnovat plně klavíru. Odborné vzdělání ukončil soukromým studiem u Františka Maxiána a v r. 1953 státní zkouškou. Už za 2. světové války vystupoval na komorních koncertech, jako sólista s orchestrem se poprvé představil v r. 1948. Pak poznal pódia v různých městech Československa, ale také v NDR a SSSR.
Cenné zkušenosti získal během dlouholeté spolupráce s Československým rozhlasem: „Pro rozhlas jsem začal hrát už na jaře1945. To byl plzeňský rozhlas ještě ve staré budově na soutoku Radbuzy a Mže, v budově po bývalé německé protiletadlové obraně Luftschutz, kolem nás byly louky a pole. Všichni jsme hráli a zpívali naživo. Nenatáčelo se, protože nebylo na co. To až později se začalo točit na kotouče, ale v nich se nedalo stříhat, daly se pouze nastavovat. Kolem studia se tenkrát pásly krávy a občas do vysílání a natáčení i zabučely.“
Přes 4 desítky let zasvětil pedagogické práci na plzeňské konzervatoři, kde působil od prvního školního roku 1961/62. Při ohlédnutí na začátky výuky mu vždycky vytane na mysli téměř rodinná pohoda. Po konkurzu byli přijati do řádného pracovního poměru na plný úvazek tři – houslista Miloš Macháček, klavírista Antonín Brejcha a právě Jindřich Duras. Byli přátelé, takže nebyl problém, aby si mezi sebe rozdělili i všechny hudební předměty. Řada z jeho žáků zaujala přední místa mezi výkonnými umělci nebo učiteli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.