Jonáš Hájek, básník a muzikolog

10. květen 2016

Může psát poezii s myšlenkami na hudbu a hudební partitury číst jako verše. Oba tyto své světy však Jonáš Hájek spíše odděluje. V jeho básních se jen zřídka vyskytne motiv související s hudbou, ale slovník prozrazuje autorství zkušeného muzikologa.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

„Je mi blízké pracovat s jazykem jako s hudbou a přenášet do svých textů hudební strukturu. Hudební představivost je mi vlastní, proto z ní vycházím. Podle mého oblíbeného básníka Fridricha Hölderlina je ale nejtěžší naučit se právě tomu, co je vám vlastní.“

S Jonášem Hájkem jsme mluvili nejen o prolínání hudby do poezie, ale také o jeho muzikologické práci v nakladatelství Bärenreiter, kde nyní připravuje novou edici symfonie Asrael od Josefa Suka.

V necelých dvaatřiceti letech má Jonáš Hájek vydané tři básnické sbírky v nakladatelství Fra a v Triádě. Za svou první knížku získal v roce 2007 Cenu Jiřího Ortena, o rok později byl nominován na Magnezii Literu v kategorii Objev roku. Pro časopis Host připravuje rubriku Hostinec určenou k prezentaci ještě nezavedených autorů.

03626946.jpeg

Těžiště svého zájmu nyní přenáší do revue Souvislosti, kde trochu buší na dveře a trochu dělá psí kusy, veden, jak říká, neskromnou ambicí přinést tomuto časopisu něco svého. Podílí se na autorských čteních, podporuje publikaci poezie na internetu. Je přesvědčen, že na básnický věhlas se stojí fronta a každý musí se svou porcí talentu tvrdě pracovat. Zároveň se sebepřísnost nemá přehánět, protože by autor kvůli ní mohl i umlkout. Mezi Skyllou a Charibdou samolibosti a sebekritičnosti je nutno nějak proplout.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

autor: Renata Klusáková
Spustit audio