Sopranistka Kristýna Vylíčilová: Mařenku se učím „do šuplíku.“ Doufám a věřím, že jednou přijde

25. červenec 2016

Sopranistka Kristýna Vylíčilová (1985) měla jasno už jako dítě. Ve chvíli, kdy jí rodiče vzali do divadla na Dvořákovu Rusalku, se rozhodla: „budu zpěvačkou.“

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Jak jsme se dověděli, zanechala proto i studií hry na flétnu, v nichž to dotáhla až na vítězství v celostátním kole soutěže Základních uměleckých škol. „Nelituji toho, hodiny flétny mi daly vynikající výbavu, pokud jde o muzikalitu, a na svou paní učitelku Růžičkovou dodnes s vděčností vzpomínám.“

V červenci 2016 vystoupila Kristýna Vylíčilová na Olomouckých barokních slavnostech. Za doprovodu Ensemblu Damian se představila jako Trigoniana v holdovací serenatě Františka Antonína Míči Operosa terni Colossi Moles z roku 1735. V Telefonotéce jsme slyšeli dva autentické záběry a využili jich k debatě o Kristýnině vztahu k barokní hudbě, který v sobě objevila náhodou.

Během svých studií na Konzervatoři v Brně a na bratislavské VŠMU jsem s barokem do styku nepřišla. Připadalo mi statické, nudné, nerozpohybované, prostě nezajímavé. Objevila jsem ho až pak a velkou zásluhu na tom má Letní škola barokní hudby v Holešově, kam to z mého rodiště Bystřice pod Hostýnem mám doslova přes pole.

S jistým rozechvěním očekávala Kristýna v našem pořadu odvysílání několika záběrů z Letní školy barokní hudby 2012, kde je v Bachově kantátě BWV 43 zachycen v drobné sopránové árii s recitativem její hlas coby frekventantky: „Čtyři roky představují v životě pěvce opravdu dlouhý čas a vývoj! A hned v tom dvacetivteřinovém recitativu jsem napočítala několik chyb. Dneska opravdu zpívám jinak.“

Ano, dnes, v roce 2016, můžeme sopranistku Kristýnu Vylíčilovou vidět a slyšet na renomovaných festivalech – vedle olomouckého třeba také na Smetanově Litomyšli, i v kamenných divadlech. Vedle Zakletého prince v Českých Budějovicích má za sebou Ludiši ve Smetanových Braniborech v Čechách v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v režii Jiřího Nekvasila. „To trio dívčích postav, Ludiše, Vlčenka a Děčana, je v Braniborech hrozně důležité. Kdyby tam nebyly, opera by pojednávala jen a pouze o boji o moc a o politice, citový prvek by se úplně vytratil, a ten přece v opeře chybět nesmí! Zaprodanec Tausendmark by neměl komu zpívat svou úžasnou árii, kterou doopravdy miluji.“

Dověděli jsme se také, o jaké smetanovské sopránové úloze Kristýna Vylíčilová sní. Avšak nejen že o ní sní, ale coby systematický a pracovitý člověk se na ní i připravuje, byť nabídka na její ztvárnění zatím nepřišla: „Mařenka z Prodané nevěsty. To je má vysněná role a meta, na kterou bych chtěla dosáhnout. Pořídila jsem si archivní výtisk klavírního výtahu, s krásnými obrázky, podobný, jaký měly moje paní profesorky zpěvu při hodinách na klavíru. Nechávám si ho na chvíle volna a pomalu se Mařenku učím celou. Prozatím do šuplíku, ale věřím, že mi bude přáno a tato úloha ke mně jednou přijde i v divadle.“

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

Spustit audio