Pavel Trojan: Pražská konzervatoř je moje zakotvení

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Za důležitý dárek k jubileu považuje CD „Pavel Trojan“ s výběrem z vlastních skladeb; všechno jsou to nahrávky pořízené pro Český rozhlas.

O životě tohoto muže by se dalo říci: Přes překážky k cíli. Narodil se v rodině evangelických duchovních v roce 1956; takovému původu se v té době usilovného budování socialismu říkalo „kádrový škraloup“.

A přece se mu podařilo získat v roce 1986 místo na Pražské konzervatoři; učil nejdříve hudební teorii a o pět let později navíc skladbu. V roce 1992 se tu Pavel Trojan stal zástupcem ředitele a od roku 2004 je ředitelem Pražské konzervatoře, o níž lze bez nadsázky říci, že pod Trojanovým vedením zejména v posledních letech jednoznačně vzkvétá – činnost školy a úspěchy jejích posluchačů jsme s panem ředitelem probrali dosti důkladně.

Pavel Trojan: „Propojování obecně je důležité a myslím, že je ho v hudbě pořád málo. Stále silněji jsem přesvědčen o tom, že je potřeba usilovat o syntézu dosavadního hudebního vývoje. Vznik nového velkého slohu, který by v sobě zahrnul přínosy hudebního vývoje všech žánrů za posledních sto let, který by je propojil s velkým obdobím hudby od baroka po impresionismus, který by byl obecně přijímán posluchači, odborníky a sdílen většinou skladatelských osobností celosvětově, to je to, k čemu by bylo záhodno směřovat.“

Jako ředitel Pražské konzervatoře prosadil výstavbu nového Koncertního sálu školy s kapacitou pro více než 300 diváků, dále vybudování Divadla Na Rejdišti a celkovou modernizaci prostorů pro výuku. Zavedl nové obory (saxofon, cembalo, zobcovou flétnu), založil barokní orchestr školy a orchestr zaměřený k interpretaci soudobé hudby (Prague Conservatory Modern).

A v souvislosti s oslavou 200. výročí založení školy obnovil Jednotu pro zvelebení hudby v Čechách, tedy spolek, který konzervatoř založil a více než 100 let financoval a řídil. Obnovená Jednota podporuje studenty Pražské konzervatoře a pomáhá jim zejména v začátcích jejich koncertní činnosti.

Další kapitolou pořadu byla Trojanova kompoziční tvorba a její vývoj, až k propojování moderních kompozičních postupů s tanečními intonacemi, nejvíce asi ve skladbě Tančící smyčce pro smyčcové kvarteto.

Osobně se hlásí se k linii Dvořák, Janáček, Martinů, Hurník, Eben, kterou pokládá v kontextu české hudby za nejnosnější.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.