Petr Jindra, historik umění

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Jeho cesta k uměnovědné kariéře nebyla přímočará, původně se měl stát elektromechanikem pro silnoproudá zařízení. U tohoto oboru ale dlouho nevydržel, po čtyřletém působení v n. p. Silnice Plzeň a šestileté práci sanitáře v plzeňské Léčebně dlouhodobě nemocných začal svou pedagogickou dráhu na plzeňském Gymnáziu Františka Křižíka, soukromé škole, která byla založena nedlouho po revoluci a od začátku si vytkla jako hlavní zásadu snahu o výchovutvořivých osobnosti, které si uvědomují sílu vlastního názoru.

Na GFK vede Petr Jindra seminář dějin umění, učí také filosofii v rámci Společenských věd. „Učení je jeden z nejkrásnějších oborů, jaké člověk může vykonávat. Učitel nesmí být nikdy hotový, rozhodně nesmí mít normativní názor na studenty, musí přistupovat k nim i k tomu předmětu, který učí, jako k něčemu, co je otevřeným problémem.“ Není to ale učení, co je hlavní náplní práce Petra Jindry; především je kurátorem sbírek a výstav a odborným zástupcem ředitele Západočeské galerie v Plzni. Co přesně obnáší práce kurátora?

Cítíme, že svět není něco dopředu vyřešitelného, že svět je trochu hádanka. Problém je v tom, že hádankou jsme my sami.

“S termínem ‚kurátor‘ je, alespoň tady v Čechách, trochu potíž. Kurátor je vlastně ten, kdo pečuje, ochraňuje, vytváří nějaký dohled nad věcí. Lidé si běžně neuvědomují, že kurátor spravuje díla neuvěřitelně hodnotná a významná. Že kurátor, který pečuje o určitý segment sbírky, která má často až stamiliónovou hodnotu, zastává nesmírně důležitou úlohu, protože on nejenže sleduje stav sbírky, doplňuje ji dle svých znalostí, pečuje o její stav, navrhuje díla k restauraci, sleduje je, ale i současně zařazuje, získává o nich informace. Ono to ve společnosti není takhle vnímáno – ‚prostě má v depozitáři nějaké obrazy a občas je opráší utěrkou‘ – není to tak, ta sbírková díla se vědeckým zpracováním stále zhodnocují.“

Z výstav, nad kterými měl Petr Jindra odborný kurátorský dohled, nelze opomenout tu, která odráží jeden z jeho hlavních badatelských zájmů; tím je středověké umění se zaměřením na ikonografii a ikonologii. Výstava Obrazy krásy a spásy. Gotika v jihozápadních Čechách byla ve výstavní síni Masné krámy k vidění na přelomu let 2013 a 2014 a ukázala řadu výjimečných děl, která zasadila do kontextu kulturních dějin regionu, také představila donátorskou činnost šlechtických rodů v oblasti jihozápadních Čech. V současnosti připravuje Petr Jindra spolu se svými kolegy výstavu spojenou opět s Plzní, a sice s krásnoslohou Plzeňskou Madonou, a vůbec s problematikou krásného slohu v kontextu plzeňského regionu.

Charakteristickým rysem badatelské činnosti Petra Jindry je zájem o dávné a moderní, kromě středověkého umění zkoumá také umění moderní se zaměřením na ikonologii a regionální umění 20. století v Plzni. Podobné je to i v hudbě - jeho vášní je středověký chorál stejně jako skladby autorů Druhé vídeňské školy. V oblasti umění moderního mj. dlouhodobě spolupracuje s Revolver revue, kde nedávno publikoval studii odíle Zbyňka Sekala, autora druhé poloviny 20. století. „Sekalovo dílo patří k tomu nejzávažnějšímu, co v polovině 20. století v evropském umění vůbec vzniklo. Je to dílo nesmírně záhadné, ale současně dílo, které je velice intenzivně spjato s jakousi elementární zkušeností lidského bytí na světě.“

Petr Jindra je autorem odborných studií, ve kterých se věnuje vždy rozboru jednoho výtvarného díla, „podmínkou je, aby to dílo bylo skutečně velkým uměleckým dílem“ a dokládá to na příkladu studie k obrazu Vzkříšení Lazara od Bohumila Kubišty. „Ten obraz tak naléhavě vyzařuje určitý význam, že mě to prostě k sobě přitáhlo. A, což souvisí s mým zaměřením na středověk a ikonologii, také jsem si nemohl vybavit žádný moderní obraz, který by zpracovával toto téma.“

Petr Jindra je též velkým milovníkem poezie, už čtvrtstoletí začíná každý den četbou veršů. Souvisí spolu poezie a výtvarné umění? „Poezie vytváří mentální obraz. Obrazy jsou různého druhu i v souvislosti s médiem, nosičem, který ten obraz nese. A tak jako jím může být plátno napnuté na podrámu, tak takovým médiem může být také naše mysl. Roger Bacon si všiml, že obraz předchází slovo, napřed musíme mít představu, kterou pak označíme tím slovem. Takže poezie a výtvarné umění spolu souvisí - v té obraznosti.“

Další velkou vášní Petra Jindry je hudba. Denně poslouchá především klasiku, kromě zmíněného středověkého chorálu a děl autorů Druhé vídeňské školy - Berga, Schönberga a dalších, má také rád fenomenálního písničkáře Boba Dylana anebo neméně legendární King Crimson, kapelu označovanou za průkopnickou v oblasti progresivního rocku, které je ale tato škatulka příliš těsná. Stejně tak je nedostačující označení Petra Jindry jako kurátora. Dějiny umění jsou jeho prací i vášní, přesto je dobře, že se se nezavírá v galerii mezi exponáty; pojímá dějiny umění v širších souvislostech a jak svým studentům, tak všem, kdo četli jeho odborné studie, má mnoho co předávat.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.