Režisér Jiří Adámek o své fascinaci vnitřními melodiemi lidského hlasu

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Druh divadla, který je společným jmenovatelem většiny inscenací Jiřího Adámka, bychom mohli definovat jako originální typ hudebního divadla, které kombinuje hudebně komponovanou strukturu, stylizované herectví a specifický přístup k jazyku. Jazyk je v Adámkových inscenacích dekonstruován, rozebírán na prvočinitele a poté opět skládán dohromady v překvapivých a hravých systémech a souvislostech.

To je pro mou divadelní vizi strašně důležité. Neříkat, jak to je, nepředkládat definitivní názor, ale nabízet prostředí, kde divák loví sám v sobě.

V roce 2007 založil Jiří Adámek soubor Boca Loca Lab. Inscenace Tiká tiká politika sice vznikla ještě před založením této divadelní skupiny, jasně už ale definovala tvar pozdějších inscenací, které Adámek s Boca Loca Labem vytváří. Takoví jsou i Evropané (2008); Adámkovy inscenace charakterizují hudebně komponovaná struktura, minimalistické, rozhodně ne psychologizující herectví, zvláštní přístup k jazyku, jakým je fragmentarizace slov, rytmizace textu, hra s poloabstraktními shluky slabik a hlásek.

Jiří Adámek mluví o politických tématech jako jednom ze zásadních inspiračních zdrojů, které v jeho tvorbě rezonují: „Každý text obsahuje politikum, obnáší manipulaci; a ve chvíli, kdy se jazyk začne takto obnažovat, obnaží se i ta naléhavost, manipulace, kterou obsahuje.“

Druhou oblastí, kterou Adámek ve svých inscenacích zpracovává, jsou mezilidské vztahy, komunikace a prvotně lidský hlas jako prostředník emocí a vztahů. „Fascinuje mě hlas jako vztahování se k druhému člověku. Fascinuje mě vyjádřit vnitřní melodie, které jsou obsaženy v lidském hlase, v energii člověka a jeho gestice, ale nepustit do toho vyjádření slova, obsah slov.“

Co se stane ve chvíli, kdy se dekonstruuuje řeč, jazyk, když se rozloží na atomy a začne se s ním hrát? To mě zajímá.

Jiří Adámek nacházel svou svébytnou tvůrčí cestu i díky stážím na Korsice a v Paříži, kde se inspiroval především tvůrci žánru Theatre musical. V blízké minulosti spolupracoval se skladatelem Martinem Smolkou, s nímž uvádějí v pražském divadle Alfréd ve dvoře mluvenou operu Bludiště seznamů, inspirovanou stejnojmennou knihou Umberta Eca; v této inscenaci podle Jiřího Adámka dosáhli herci Boca Loca Labu maximální úrovně virtuozity hlasového projevu.

Na značně menší časové ploše se s precizním a propracovaným projevem některých členů souboru můžete setkat i v rozhlasovém seriálu minutových her Manželské minutky. Jiří Adámek s rozhlasem pravidelně spolupracuje, vytvořil např. verzi inscenace Tiká tiká politika nebo projekt Klikněte na video. „Rozhlas mi vyhovuje i proto, že posluchači dává jen částečný vjem, že si každý skládá svou vlastní kompozici.“

Další oblastí tvůrčích aktivit JA je působení na Katedře alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU, kde vyučuje studenty řadě předmětů; všechny ale podle něj spojuje jediná zásadní myšlenka: „Můj ideál je, aby studenti během těch pěti let studia začali vnímat, co je jejich osobní dispozice, aby našli cestu k sobě jako takovému, ke své autenticitě, osobní i tvůrčí.“

Z představení souboru Boca loca lab Tiká tiká politika |foto: tiskový servis Jedefrau.org

Jiří Adámek také pravidelně pohostinsky režíruje v pražském Divadle Minor, kde vytvořil mj. inscenace Tisíc a jedna noc, Z knihy džunglí nebo Libozvuky, na kterých spolupracoval s Markem Doubravou. Také tyto inscenace spojuje vysoká míra artistnosti, zvukové a hudební rozmanitosti a originálního přístupu, který znovu vyvrací stereotypní představu dětského divadla jako jednoduchého umění bez přesahů.

V pořadu zní skladby Charlese Ivese, Bobbyho McFerrina, Quincyho Jonese nebo souboru Les Double Six; všechny vykreslují či potvrzují, že fascinace zvukem, lidským hlasem a jazykem je pro Jiřího Adámka naprosto zásadním inspiračním zdrojem.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.