Terezie Fialová, klavíristka
„Dvořák to pro klavír moc dobře napsat neuměl…“ – často říkají pianisté a snaží se tím vysvětlit proč jinak velmi rozsáhlá sólová i komorní klavírní tvorba tohoto skladatele nepatří k nejfrekventovanějším. Jsou ale dva tábory klavíristů; tito, kteří mluví, a pak ti, kteří nemluví a Dvořáka hrají. A pak je tu ještě jeden typ. Vzácný. Totiž klavírista, který mluví i hraje. A právě takovým je Terezie Fialová, absolventka brněnské konzervatoře a pražské Akademie múzických umění ze třídy prof. Ivana Klánského.
Posluchači Telefonotéky v pondělí 7. března se sami přesvědčili, že Terezii nedělá potíž nejenom repertoárově obsáhnout hudbu od Scarlattiho přes Dvořáka, Chopina k Janáčkovi, Prokofjevovi a Šostakovičovi, ale také o ní zasvěceně hovořit. Do té míry, že nám jeden posluchač v mailu děkoval za „mírně vzdělávací“ dopoledne…
Dozvěděli jsme se proč hrát Scarlattiho sonáty na moderní klavír, jak se členové klavírního tria domluví, který nástroj bude mít při podání Dvořákova tria f moll hlavní slovo, jak se od sebe liší Dvořák raný a vrcholný. Odkryli jsme neoklasické ozvěny v Prokofjevově Sonátě č. 9. Mluvili jsme o variačním mistrovství Sergeje Rachmaninova, který po interpretovi Variací na Corelliho téma vyžaduje jasně a zřetelně provést původní téma celou mnohaminutovou skladbou.
A před rozezněním Janáčkovy Sonáty 1.X.1905 inspirované smrtí dělníka při brněnských nepokojích Terezie přiznala, že i jí se mnohem lépe tvoří pod tragickými dojmy a v nelehkých životních chvílích, než pod jasnou oblohou bez mráčku. Mimochodem, právě ta vytanula na mysli moderátorovi pořadu, když ho volající posluchač požádal, aby mu popsal barvu Tereziiných očí…
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Nejbližší možnost přesvědčit se o tom na své oči vlastní budete mít třeba 7. dubna v Anežském klášteře v Praze, kde Terezie Fialová vystoupí s violoncellistou Jiřím Bártou na dobročinném koncertu ve prospěch Hospice Dobrého Pastýře v Čerčanech. Nebo na letošní Smetanově Litomyšli, kde jako členka Eben Tria bude hrát mystickou hudbu Peterise Vaskse.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
