Tomáš Studený: „Bojovat s nepříznivými podmínkami, jít dál, znovu a lépe“

27. únor 2017

Českokrumlovský rodák Tomáš Studený nastoupil nedávno na post šéfa opery Jihočeského divadla. Po letech se tak vrací na příslovečné místo činu. Jako někdejší student a absolvent českobudějovické konzervatoře tu získával své první profesionální ostruhy jako člen operního sboru.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Aktuálně tu má na svém kontě Rossiniho operu Příležitost dělá zloděje a Verdiho Trubadúra. V něm kladl důraz právě na využití sborového tělesa jako vypravěče a hybatele scénického dění:

„Trubadúr je dosti statický. Rozměrná pěvecká čísla ústředních sólistů na sebe poutají pozornost. A hrozí nebezpečí, že inscenace tu ztratí dramatický tah a že povolí ona struna napjatá mezi diváky a jevištěm. V naší inscenaci jsme sólisty s jejich výstupy umístili do jakýchsi mansionů, dřevěných kvádrů a krychlí, a zapojili sbor jako performera, který s těmito prvky přiznaně manipuluje. Sestavuje je do různých obrazců a dovypravuje děj, který se vlastně v hudbě ani neobjeví. Je přítomen pouze v libretu v několika paralelních časových rovinách. Což činí Trubadúra inscenačně komplikovaným.

Takové nároky na sborový aparát jsem si ovšem mohl dovolit pouze proto, že se s jeho členy dobře znám z dob, kdy jsem tu jako sborista působil. Neumím si představit, že bych do divadla přišel jako neznámý a chtěl jít touto cestou. To by mě sboristé asi brzo poslali do patřičných mezí...“

Reportáž z premiéry Trubadúra najdete ve webovém archivu pořadu Slovo o divadle.

Překvapivá paralela se v našem rozhovoru objevila v podobě spojení Verdiho a Bohuslava Martinů. Jeho Hry o Marii režíroval Tomáš Studený v Opavě ještě za dob svých studií na brněnské JAMU:

„Skladatel tu neznázorňuje psychologii postav a jejich vývoj obvyklým způsobem. I zde má výraznou dějovou úlohu sbor a i zde je potřeba vypravěče, který leccos z děje divákovi dopovídá. Tento Martinů antiiluzivní styl mne velmi přitahuje. I já chci dělat opravdové divadlo. Tak jako Bohuslav Martinů svým návratem k duchovním hrám, které, jak sám říká „kdysi byly tímto divadlem.“

Od Bohuslava Martinů, velkého ctitele renesančních forem a od jeho Her o Marii, psaných dílem podle staré vlámské legendy či na starý francouzský text, jsme se dostali ke Claudiu Monteverdimu. K poctě prvního uvedení jeho Orfea jako samotného prvopočátku opery napsala autorská dvojice Ondřej Kyas a Pavel Drábek operu Pickelhering 1607 aneb Nový Orfeus z Bohemie. Tomáš Studený jí realizoval jako kmenový člen Ensemblu Opera Diversa a představil divákům v několika českých městech.

„Komediální příběh se děje roku 1607 v Jindřichově Hradci, tehdy druhém největším městě českého království, kde pán Slavata slaví páté výročí sňatku se svou ženou Lucií. K městským hradbám přicházejí angličtí komedianti – kočovní herci, kteří významně zasáhnou do děje a ovlivní život jednotlivých postav, jejichž příběhy se během opery rozehrávají. Celou operou provázejí postavy dvou českých čertů Šmerdy a Klofáše, kteří děj glosují a kteří jsou jakýmisi předchůdci Voskovce a Wericha.“ Poslechnete-li si záznam našeho vysílání, dozvíte se, co to znamená „libretistické lasagne,“ a v ukázkách z Pickelheringa 1607 objevíte jako jednu z jejich vrstev třeba i Janáčkovu Lišku Bystroušku.

„Pro mě sympatickým rysem mnoha frontmanů Diversy je trocha outsiderství, skromnosti – v dnešním světě vzácné. Přes své nesporné kvality se tihle lidé nehřejí na výsluní, ale klestí si v potu tváře cestu neprostupným houštím. Diversa pro mě znamená cestu do neznáma, náročnou a dobrodružnou, která stmeluje. Jít dál, znovu a lépe.“ uzavírá Tomáš Studený.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

Spustit audio