Bill Evans: Nekonečný klavír 1/4
Vztah jazzmanů k vývojovému proudu je převážně dvojí: první „nechají svět jít kolem“, beze změn pokračují v tradici a pak s údivem pozorují, jak je okolní dění zahání na vedlejší kolej. Druzí se s proudem vezou, lámou svou formu podle diktátu okamžiku, mohou mít velký časový význam, ale posléze nevytvoří víc, než pestrou mozaiku hudby „up tu date“, kterou budoucí čas přeslechne, nebo ji připomene některá z módních vln.
1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl
Zbývají třetí, těch je nejméně: umějí „zahrát sami sebe“ za jakýchkoli vnějších okolností. Méně známí členové třetí skupiny jsou tvůrci-integrátoři (nezaměňovat s eklektiky), kteří okolní vlivy transformují silou své osobnosti. Slavnějšími jsou pak inovátoři, dávají totiž nové impulsy obsahu i formě jazzového projevu. Mezi ně patří i William John Evans známější jako Bill Evans (16.8. 1929 - 15.9. 1980), po Artu Tatumovi a Budu Powelovi, řečeno frází, nejvlivnější klavírista moderního jazzu.
Z pochopitelných důvodů má Bill Evans hodně jmenovců, dost epigonů různého formátu, přesto kromě Michela Petruccianniho nemá následníky, pouze blížence: Dennyho Zeitlina, Freda Hersche a Lyla Mayse.
Na jazzovou scénu ho uvedli koncem 40. let kytarista Mundell Lowe a kontrabasista Red Mitchell na letních jam sessionech v Southeastern Lousiana College. Po vojenské prezenční službě hrál rok v tanečním orchestru okresního formátu a v letech 1955-56 nastoupil jazzovou cestu ve skupině klarinetisty a příležitostného barytonsaxofonisty Tonnyho Scotta. Mezitím studoval skladbu na New York´s Mannes School Of Music.
V roce 1956 nahrával se skladatelem Georgem Russellem v jeho projektu Jazz Workshop (Bluebird), kde se obeznámil s Russellovým lydickým chromatickým konceptem tonální organizace pro improvizaci. George Russell pro svého klavírního přítele zkomponoval Concerto For Billy The Kid, volně inspirované Aaronem Coplandem a jejich nepravidelná spolupráce pak vyvrcholila společným albem Living Time (Columbia, 1972).
(Přejato od časopisu Harmonie č. 2/1998; s laskavým svolením šéfredaktora Luboše Stehlíka)
Pianista Bill Evans v orchestru George Russella roku 1958:Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
