Blues jako komerční název skladby
Netrvalo dlouho a producenti gramofonových společností pochopili, že blues je vynikající obchodní artikl.
Zpočátku byly desky s touto tématikou určeny téměř výlučně pro černošské obyvatelstvo, ovšem rychle se ukázalo, že už jen pouhé slůvko "blues" v titulu kompozice přitahuje potenciální kupce desek jako magnet. Zde je třeba hledat příčinu, proč mnohé skladby mají ve svém názvu ono magické slůvko "blues", ačkoli ani formálně, ani svým emočním obsahem nemají s opravdovým blues nic společného.
Jazzofon představí výběr kdysi oblíbených titulů, lákajících právě na ono slovíčko; podle zájmu publika se zdá, že tento čistě formální a průhledně komerční přístup autorů hudby i muzikantů samotných nikomu vůbec nevadil.
Výběr z komerčních názvů skladeb:
What Cha Call 'Em Blues (Tennessee Tooters), Davenport Blues (Red & Miff Stompers), Farewell Blues (J. Oliver & Dixie Stompers), Basin Street Blues (L. Armstrong & His Hot Five), Bay Bay Blues (F. Trumbauer & His Orchestra), Singin' The Blues (F. Henderson & Connis Inn Orchestra), Limehouse Blues (D. Ellington & His Orchestra), Jazz Me Blues (Original Memphis Five)
Ne-blues v podání The Tennessee Tooters:Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.