Jazzissimo: Jan Linhart o "kopáku" Stevea Gadda 2/3

30. říjen 2014

Přírazy dvojakcentů na basovém bubnu charakterizují hru úžasného hráče na bicí Stevea Gadda.

Protože jeho styl výrazně ovlivňuje právě takzvaný kopák, zeptal jsem se záměrně provokativně znamenitého hráče na bicí, Jana Linharta, zda moje zážitky při poslechu jeho nahrávek nejsou mámení.

Samozřejmě ne! Steve Gadd používá dvaadvacetipalcový buben a to i tehdy, když hraje Trio s Petruccianim, nebo kvarteto s Coreou. Již dlouho se v podobných souborech uplatňují spíše menší průměry, většinou osmnáct palců. Gaddův velký buben má tedy dostatek basů díky průměru, přitom nikdy neduní, v rezonanční bláně má – na dnešní dobu – atypicky velký otvor. Takže zvuk letí ven z bubnu, který je tak opět čitelnější a čistší, protože v celkovém vyznění kapely není překryt malým bubnem. Posluchač tedy podvědomě vnímá zvuk velkého bubnu víc, i když dynamicky ho Gadd vůbec nehraje nahlas.

Dalším nápadným rysem je, že Gadd jakoby velkým bubnem celou kapelu nějak ´šťouchá´ dopředu. Je to taková mikrotimeingová záležitost, samozřejmě, že ten „kopák“ nehraje brzo, nebo nepřesně. Je to opravdu jen věc pocitu, nikoliv objektivně změřitelných hodnot. Obzvlášť markantní je to v souhře s kontrabasem, u kterého naopak chvilinku trvá, než se zvuk celého korpusu nástroje otevře. S velkým bubnem se tak vlastně „potká“ jen atak prstů na strunu a celý kontrabasový zvuk přijde až o zlomek vteřiny později. Když se to sečte s Gaddovým „ultračitelným“ velkým bubnem, působí to, jakoby celou kapelu popoháněl vpřed, aniž by nějak zrychloval.

Kromě toho si Gadd při hře na velký buben přidává i dost úderů „mezi“. Zatímco většina bubeníků plní groovy spíše jako takzvané “ghost-notes“ na virbl, Gadd klidně „ghosty“ vypaluje na velký buben.

A ještě jedna věc: Gadd je absolutní mistr ve hře metličkami a zdaleka s nimi nehraje pouze balady nebo jazzové samby. Tady se právě zvuk jeho velkého bubnu naplno projeví, protože zatímco metličky nemají téměř žádný atak, basovému bubnu zůstává stále stejný, je tedy zvukově výrazný i při menší dynamice hry. Navíc Gadd ani při hře metličkami neváhá hrát na velký buben poměrně hodně not. Dokonce, snad jako jediný, dokáže metličky kombinovat s dvojšlapkou!“.

V Japonsku, kde panuje kult evropské klasické hudby a jazzu, Gaddovi říkají God.

Dokument o Steveovi Gaddovi:
autor: Petr Zvoníček
Spustit audio