Jazzové tváře Istanbulu

20. říjen 2016

„Město, do kterého jsem se narodil, bylo chudší, zchátralejší a izolovanější než kdykoliv předtím během své dva tisíce let staré historie. Pro mě bylo vždycky městem trosek a melancholie konce velkého impéria. Po celý život jsem s touto melancholií bojoval anebo (jako všichni rodáci Istanbulu) ji přijímal za svou.“

Takto vzpomíná turecký romanopisec a nositel Nobelovy ceny za literaturu Orhan Pamuk ve své knize Istanbul, vzpomínky na město. Výpravu za istanbulskými jazzovými inspiracemi doprovodí citace z této knihy, ve které autor vzdává hold svému rodnému městu a vzpomíná na dospívání prožité v padesátých a šedesátých letech minulého století.

Není to ale radostná óda na tisíciletou historii města – Istanbul je zde zachycen spíše v pochmurných tónech a se všudypřítomnou melancholií. Na téměř čtyřech stech stranách popisuje zchátralost a temnou eleganci křivolakých ulic, hroutících se hradeb, zaniklých paláců, dervišských modliteben i spletitých chudinských čtvrtí plných toulavých psů.

Pochopitelně se jedná o zcela jiný Istanbul, než jakým je město dnes – zatímco před šedesáti lety mělo jeden milion obyvatel, dnes jich má okolo sedmnácti milionů a jak autor uvádí, jeho atmosféra se každým dnem tak rychle mění, že je téměř nemožné ji zachytit.

03726952.jpeg

„Za dnů mého dětství bylo v Istanbulu jen velmi málo výškových budov; když se nad městem začala snášet noc, vymazala na dobu své vlády třetí rozměr všech domů, stromů, letních kin, balkónů a otevřených oken a obdařila pokroucené městské budovy, křivolaké ulice a zvlněné kopce jakousi temnou elegancí,“ vzpomíná spisovatel Orhan Pamuk.

Své dětství prožil v Istanbulu i o dvacet let mladší hráč na tradiční turecký strunný nástroj kemençe Derya Türkan. Ten kromě sólového hraní rád spolupracuje s hudebníky z různých kultur. Jedním z příkladů je album Silk Moon, které před dvěma lety vydal spolu s francouzským basistou Renaudem Garcíou-Fonsem. Z něj v pořadu zazní Türkanova skladba A Girl from Istanbul.

Téměř personifikovanou podobu dostává v knize Istanbul od Orhana Pamuka úžina Bospor, ze které autor vytvořil jeden z leitmotivů knihy. Na mnoha místech popisuje tmavé a hluboké vody Bosporu, chvějící se hladinu a zpěněné vlny za letních večerů; pergoly kaváren u přívozů i skvostné paláce yali, které si v průběhu osmnáctého a devatenáctého století nechaly zbudovat přední osmanské rodiny.

„Cestovat po Bosporu, ať už na parníku, v motorovém člunu nebo v obyčejné veslici, znamená objevovat město dům po domu, čtvrť po čtvrti, ale také z dálky, coby prchavou siluetu, coby věčně se proměňující přelud,“ píše Pamuk.

03726944.jpeg

Bosporu věnoval skladbu švédsko-turecký saxofonista Ilhan Erşahin na svém albu Istanbul Sessions, které vydal před sedmi lety. Jako host se na tomto CD objevil švýcarský trumpetista Éric Truffaz. Ten na své album El Tiempo de la Revolución zařadil také jednu skladbu věnovanou turecké metropoli – Istanbul Tango.

Istanbulem inspirovanou skladbu složil i tuniský zpěvák a hráč na loutnu oud, Dhafer Youssef. Ten se představí 8. listopadu v Brně v rámci série Echoes Of JazzFestBrno. V roce 2008 vystoupil spolu s italským trumpetistou Paolem Fresu a s norským kytaristou Eivindem Aarsetem v římském klubu Casa del Jazz di Roma a záznam z tohoto koncertu vyšel později v populární italské edici Jazz Italiano. Setkání různých kultur dobře vystihuje název Youssefovy skladby Istanbulogna.

Pořad věnovaný Istanbulu uzavřeme trochu netradičně: melancholické vzpomínky Orhana Pamuka vystřídá spíše kabaretní nálada písně Telephone Call from Istanbul od Toma Waitse.

V pořadu jsou použity citace z knihy Orhana Pamuka Istanbul: Vzpomínky na město.
BB/art 2007. Překlad: Klára Kolinská.

Spustit audio