Kdy a proč jsme začali poslouchat jazz?

Jeho zájem probudili mj. Karel Vlach nebo Gustav Brom, s jehož dixielandem hostovala zpěvačka Gery Scott nebo klarinetista Edmond Hall, ale také Karel Krautgartner nebo Studio 5. Definitivně ale jazzu propadl na vysokoškolské koleji, kde se dostal ke gramofonovým deskám, o jakých se mu do té doby mohlo jenom zdát.

O popularitě jazzových nahrávek v šedesátých letech minulého století svědčí mj. skutečnost, že byly vydávány na sedmipalcových vinylových singlech, kterými se ve veřejných místnostech plnily tzv. jukeboxy. Z nich se ozýval např. Bobby Darin, Ella Fitzgerald, Harry Belafonte nebo Ray Charles.

Ze vzpomínek na radovánky první poloviny šesté dekády ale také zřetelně vyčnívá velká jazzová radost, kterou pořadem Jazz před půlnocí přinášel americký zpravodaj Ludvík Čermák. Jeho zásluhou zněly z rozhlasu po drátě novinky hudby reprezentantů utlačovaných Afroameričanů, jakými byl např. v roce 1962 Miles Davis a jeho album Kind of blue.

Nahrávky natočené v polovině dvacátého století jsou i po šedesáti letech překvapivě svěží, takže by mohly nejednoho posluchače svést na jazzové scestí i dnes.