Pepper Adams – Pocta 4/4

6. květen 2016

Závěrečná část čtyřdílného cyklu jazzových osudů amerického barytonsaxofonisty Peppera Adamse (1930-1986) začíná jeho definitivně poslední nahrávkou, kdy pár týdnů před svou smrtí zahrál paradoxní baladu Richarda Rodgerse a Lorenze Harta „My Funny Valentine“.

1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl

Aniž kdo tehdy tušil, že dny Peppera Adamse jsou sečteny. Lidé povstali a většině z nich se po tvářích koulely slzy. Natolik dramatické a emotivní bylo sólo seismograficky citlivého drsňáka P. Adamse. Jeho spoluhráči svědčili, že navenek byl jemný introvert, přitom hard bop, který vyznával, sálal intenzívním plamenem. Adamsova sóla mají obrovskou citovou hloubku a intenzitu. Osudovou zdravotní chybou P. Adamse bylo, že si od mládí jako takzvaný „tabakista“ zapaloval jednu cigaretu za druhou. Do poslední doby byl zamilovaný do své kanadské ženy Claudette, které věnoval několik skladeb.

P. Adams je autorem třiačtyřiceti kompozic a kompletně je vydal v nových interpretacích label Motéma v pětidiskovém albu. Pátý kompaktní disk je zpívaný. Přestože sami jazzmani někdy svým skladbám říkají „písničky“ a obejdou se i beze slov, výjimky existují. Například Jon Hendricks otextoval dodatečně celou řadu Adamsových původně instrumentálních skladeb, a to nejen pro vokální skupiny Lambert, Hendricks & Ross nebo pro The Manhattan Transfer. Básník Barry Wallenstein otextoval několik instrumentálních skladeb P. Adamse, a zpěvačka Alexis Cole nejprve váhala, zda zvládne tak náročný úkol, ale rytmika klavíristů Adama Birnbauma a Jeremyho Kahna, a tenorsaxofonistů Erica Alexandera a Pata LaBarbery jí pomohla úspěšně proniknout k tajemství citové síly skladeb Peppera Adamse.

autor: Petr Zvoníček
Spustit audio