Po stopách čarovných jazzových zaklínačů

7. únor 2017

„Je zbytečné psát o magii, mystice... těm, kteří neumí naslouchat. A stejné je, pouštět jim hudbu na toto téma.“ V posledním pátém díle skladeb na magické téma se sami stanete tak trochu mágy a společně se pokusíme vystopovat čarovné procesy zakleté jazzmany do hudby.

Magie, mystika, meditace – to vše vyžaduje odevzdání. Takové, o jakém mluví Khalil Gibrán ve své básni o lásce:

Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá. Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří. Lásce totiž zcela stačí samotná láska. Milujete-li, neměli byste říkat „Bůh je v mém srdci“, ale raději říkejte „Já jsem v srdci Boha.“ A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám. Láska nemá žádnou jinou touhu, než naplnit sebe samu. Ale když milujete a chcete mít nějaké touhy, nechť jsou toto vaše touhy: Rozplynout se a být jako zurčící potok, jenž zpívá svou melodii do noci. Poznat bolest přílišné něhy. Pocítit rány svého vlastního porozumění lásce; a ochotně a s radostí krvácet. Probudit se za úsvitu se srdcem na křídlech a vzdát dík za další den milování; odpočívat v hodině polední a rozjímat o extázi lásky; vracet se domů za soumraku s pocitem vděčnosti; a pak spát s modlitbou za svou lásku v srdci a s písní chvály na rtech.

Začneme jednou z filozofických premis existence: Konec je stejný jako začátek, Gibrán by vám to jistě potvrdil a je sympatické, že pánové z Tied & Tickled Tria si na svou desku pozvali bubenického nestora Billyho Harta, který zahajuje desku La Place Demon údery na bicí.

Tak pravděpodobně začínala veškerá hudba. Něčím prostým a obyčejným, co šlo opakovat. Je to zřejmý akt úcty a symbol zkušenosti a kontinuity hudby a světa. Na albu se otevírají Trojí dveře, kterými můžete dojít skrze meditaci ke změně svého života.

Jsou však i jiné cesty ke změně, jak dokáže další skladba z pera Johna Zorna nazvaná Bílá Magie. Také Zorn odhaluje na mnoha albech pradávné kořeny hudby, pokud hledáte právě stopy mystiky v jazzu, jeho alba vás k nim povedou! Tato skladba je z The Goddess: Music for the Ancient of Days.

Dále se budeme věnovat kreslení magického čarodějného kruhu. Nepochybuji, že tři části skladby Hexa Circle z pera Henninga Sievertse popisují právě toto konání. Sieverts vloni vydal své čarodějnické album nahrané se svým francouzsko-německým Double Quartetem. Pokud si hodláte užít i dalších radovánek ohledně kouzlení či magie, neváhejte!

Snad je to k smíchu, ale současní jazzmani se věnují i zaříkadlům! Najdeme je na několika albech a já vám pustím jedno z dílny Hexentria, které tvoří Paul Plimley, Barry Guy, basák, který hrával také s čarodějkou moderního klavíru Marylin Crispell, a bubeník Lucas Niggli. Mimochodem Londýňan Barry Guy je čarováním přímo posedlý, nedávno s velkým orchestrem nahrál svou skladbu Witch Gong Game.

 

A je třeba si položit také další otázku: potkali jste nějakého mystika? Setkali jste se už s mystikou? Have You Met Mystic?, ptá se nás saxofonista Christophe Monniot na svém albu Émotions Homogénes z roku 2009, na kterém s ním hraje známý jazzový klavírista Joachim Kühn.

A protože nejmagičtější věcí na hudbě je hudba sama, a hudba = radost, pustíme si na závěr Dance of the Mystic saxofonisty Nata Birchalla. Birchal kráčí ve stopách Coltraneových, není snad třeba připomínat jeho slavné saxofonové meditace.

Seriál na magické téma končí, magie jazzu tu bude stále. Těším se na vás 7. února 2017 v 17.45 na Vltavě!

autor: Pavel Dostál
Spustit audio