Věci nejsou, co bývaly
Procházka prvním jazzovým stoletím bude v prvním březnovém Jazzcafé pokračovat letmou kontrolou čtyřicátých let. Přesvědčíme se, do jaké míry se změnila hudba, která zazněla poprvé v roce 1917 z desky skupiny Original Dixieland Jass Band.
Swingová bezstarostnost začátku čtvrté dekády před útokem na Pearl Harbor čiší z hudby, kterou nahráli např. Coleman Hawkins nebo Duke Ellington, zatímco název skladby Things Ain’t What They Used to Be (Věci nejsou, co bývaly) v podání kapely Johnnyho Hodgese, zněl skoro prorocky.
Od června 1942 do listopadu 1944 je v jazzové diskografii hodně bílých míst zaviněných nahrávací stávkou, kterou vyhlásil gramofonovým firmám odborový předák James Petrillo.
Poválečný gramofonový boom pomohl rozmachu moderního jazzu, což dokládají nahrávky průkopníků bebopu, jako byli Dizzy Gillespie, Charlie, Parker, Thelonious Monk, Kenny Clarke ad. K jazzové rozmanitosti ale v této době přispívali i představitelé jazzové klasiky (Louis Armstrong) nebo swingu (Count Basie).
Před tím, než moderně orientovaná kapela hvězd časopisu Metronome ukončí stručnou rekapitulaci čtyřicátých let, bude hostům Jazzcafé položena tradiční soutěžní otázka. Posluchači, kteří na ni pošlou esemeskou na číslo 736 304030 první a druhou správnou odpověď, vyhrají jazzové CD a výtisk časopisu Xantypa.
