Lenka Lagronová: Čekanka

Lenka Lagronová situovala původní rozhlasovou hru Čekanka do malé kavárny „U dvou mlýnů“, kde je možné nalézt klid, anebo si jen tak snít. Majitelka podniku, temperamentní Rita, ji zbudovala proto, aby tváří v tvář stárnutí dokázala, že svému životu dá ještě nějaký smysl. V duchu francouzského kultovního filmu Amélie z Monmartru vytvořila místo, ve kterém svým zákazníkům nejraději podává „zmrzlinu s krustičkou karamelu, zapékanou čekanku a malinový kir“. Kdo umí ocenit menu z jejího oblíbeného filmu, ten se stává součástí „světa“, který se jí podařilo stvořit.

Takovou osobou je stárnoucí spisovatelka Jana. Spřízněnost mezi oběma ženami ale není pouze generační. Spojuje je také čekání na jakoukoli, nejlépe však dramatickou, příhodu s hosty. Realita se totiž může snadno stát příběhem v rozepsané knize. Mohlo by se zdát, že stálý návštěvník Jakub, svěřující se s trýznivými situacemi z veterinární praxe, by touhu obou žen po neobyčejných příbězích dokázal uspokojit. Nešťastný zvěrolékař se však příliš uzavírá do kruhu svých pacientů a lidi kolem sebe skoro nevnímá. Alespoň malý rozruch konečně způsobí příchod keramičky Olívie.

Lagronová situovala děj Čekanky do rodinné kavárny, ve které se čeká na „drama“, které se ale nikdy nestane. V příjemné navenek sentimentální atmosféře se však odkryje několik lidských traumat a dospěje k několika zdánlivě banálním životním poznáním. Autorka záměrně vystavuje své postavy romantickým touhám, ale i emocím, plynoucím z vnitřní frustrace. Jejich konání v průběhu hry přitom stejnou měrou také ironizuje. V nostalgické atmosféře textu je tedy místo i pro svébytný autorčin humor.

Lenka Lagronová patří ke generaci, začínající po roce 1989. Ačkoliv vystudovala na DAMU u prof. Jaroslava Vostrého obor dramaturgie, kromě spolupráce s režisérem Petrem Léblem, v této profesi nikdy nepracovala. Dlouhodobě se věnuje psaní dramatických textů, vyznačujících se lyričností, zkoumáním vnitřního světa postav a křesťanským poselstvím. Přestože nepatří k vysloveně feministicky zaujatým tvůrkyním, jejím textům dominují postavy výrazných, svéhlavých hrdinek a jejich osudů. Výjimečnost těchto žen je pokaždé postavena před překážky způsobené soudobými společenskými pravidly. Ženský úděl, anebo bytí v nechtěné sociální „izolaci“ jsou výsadními tématy v jejích textech. Způsob, jakým dochází ke sdělení, je však vytvořen jemnými, takřka básnickými jazykovými prostředky.

Dnes již renomovaná divadelní dramatička napsala přes dvacet her, které byly uvedeny zejména na pražských jevištích (Národní divadlo, Divadlo Komedie, Divadlo Na zábradlí, Pidivadlo, A Studio Rubín, DISK), ale také v Ústí nad Labem (Činoherní studio), v Hradci Králové (Klicperovo divadlo), v Uherském Hradišti (Slovácké divadlo) apod. První dramata Nevím kudy kam, U stolu, Nouzov vznikla ještě v průběhu studia. Mezi nejvýraznější tituly její pozdější tvorby patří např. Antilopa, Markýza, Páv, Terezka, Království, Miriam, Nikdy, Johanka, Etty Hillesum, Pláč, Křídlo, Smích, Z prachu hvězd, Čupakabra.

První setkání Lenky Lagronové s rozhlasem začíná až roku 1999. Autorka se zúčastnila soutěže o původní rozhlasovou hru s textem Vstaň, prosím tě, za který získala cenu stanice Vltava. Na debut v éteru si ale počkala do roku 2001, kdy byl text realizován v režii Otakara Koska. Inscenace se dočkala několika úspěchů. Krátce po vysílání byla nominována do mezinárodní soutěžní přehlídky Prix Italia a v roce 2002 získala čestné uznání v soutěži Prix Bohemia Radio. Svou druhou rozhlasovou hru Jane napsala v rámci projektu „Vinohradská 12“. Osud slavné anglické romanopiskyně Jane Austenové zobrazila jako vnitřní svár mezi uměleckou dráhou a vyhlídkou na budoucí existenci, jež je svázána dobovými konvencemi první půlky 19. století. Inscenace v režii Radovana Lipuse měla premiéru roku 2011.

Osoby a obsazení: Rita (Dita Kaplanová), Jana (Jana Boušková), Olívie (Eva Novotná), Jakub (Martin Siničák)

Autorka: Lenka LagronováRežie: Martina SchlegelováDramaturgie: Hana HložkováHudba: Zdeněk KrálZvukový mistr: Josef Daněk

Natočila Tvůrčí skupina Brno v roce 2013.