František Bartoš: Kníže moravského národopisu

11. červen 2006

V pořadu s názvem František Bartoš - Kníže moravského národopisu si při příležitosti stého výročí úmrtí tohoto filologa, učitele a sběratele lidových písní připomeneme skromného muže, na kterého po letech vzpomínal spisovatel Jan Herben jako na vzácného učitele, na jehož filologické hodiny se žáci gymnasia těšili. Literární pásmo o životě a díle jednoho ze zakladatelů moravského národopisu připravil Miroslav Stuchl.

Jeden ze zakladatelů moravského národopisu Bartoš František (16.3.1837 Mladcová u Zlína - 11.6.1906 tamtéž) byl činný i jako filolog, sběratel a editor lidových písní, dialektolog, organizátor moravského školství a autor učebnic.

Po maturitě na německém gymnáziu v Olomouci (1860) studoval ve Vídni češtinu a klasické jazyky (absolvoval 1866). V letech 1866-1869 byl profesorem na katolickém gymnáziu v Těšíně, od r. 1869 až do penzionování 1898 učil a řediteloval na brněnských gymnáziích.

Významně se podílel na kulturním a vědeckém životě Moravy - v Matici moravské, v Matici školské aj. Vědecké a odborné články publikoval v řadě časopisů a sborníků (např. Hlídka literární, Komenský, Listy filologické, Osvěta). Byl zvolen řádný členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění. Žil skromně, finančně podporoval české školy na Moravě a také chudé studenty. Ve vyšším věku podnikl řadu cest do zahraničí (Itálie, Paříž, Švýcarsko, Švédsko, Halič).

V odborné práci se Bartoš zabýval jednak jazykovědou a dialektologií (Dialektologie moravská, 2 sv., 1886, 1895), jednak folkloristikou (Lid a národ, 2 sv. 1883, 1885, Naše děti, 1888). Proslul především sbírkami venkovských lidových písní, v nichž nacházel estetické i mravní lidové hodnoty. S pomocí dalších sběratelů (mj. Leoše Janáčka) vydal soubory Nové národní písně moravské s nápěvy do textu vřaděnými (1882), Národní písně moravské vnově nasbírané (1889).

Bartoš byl na konci 19. století nejvýznamnější a nejpodnětnější vědeckou a literární osobností české Moravy. V romanticky zabarveném vlastenectví hledal v lidu čisté zdroje kulturní, umělecké, jazykové i mravní. Ve folkloristické práci navázal na Františka Sušila, sebral celkem 3 487 písňových záznamů zachycujících jádro písňového repertoáru moravských krajů v 2. půli 19. stol. Pracemi o lidových zvycích, lidovém způsobu života, léčení a pověrách položil základy k moravské etnografii.

Jako první Bartoš zevrubně prozkoumal a popsal všechna moravská nářečí, stanovil přesně jejich hranice. Z jeho syntaktického bádání vyrostlo jeho tzv. brusičství: snažil se zbavit češtinu cizích, zvláště německých vlivů, a ve svých edicích, určených především mládeži, opravoval i jazyk spisovatelů. Z Bartošova rozsáhlého vědeckého díla nejvíce zastaraly jeho práce syntaktické a brusičské, ostatní složky si přes určité nedostatky uchovaly svou hodnotu.

Literární pásmo o životě a díle moravského národopisce u příležitosti stého výročí úmrtí připravil Miroslav Stuchl.

Spustit audio