Oldřich Čálek: Domov nás může zachránit aneb Občanská společnost, domov a psychoterapie

Pedagog, filozofující psycholog a psychoterapeut Oldřich Čálek (nar. 1946) je autorem oborových prací (Psychoterapie, 1998; Skupinová daseinanalýza, 2004, Možnost být sebou, 2005), píše i beletrii a eseje (Svatý živočich, Narcis versus Eros, Štěstí a dobro, Vlastenectví kontra nacionalismus).

Čálek jako kritik postmoderny v jednom rozhovoru uvádí: "Postmoderna navazuje na Nietzscheho vize dekonstrukce všech hodnot, ale zapomíná, že on počítal s vykrystalizováním hodnot nových. Často říkám, že na Nietzschem je nejhorší, že měl v mnoha věcech pravdu. Osobně nemám problém s prověřováním hodnot, ale nesouhlasím s postmoderním tvrzením, že po jejich prověřování už žádné další není nutné, neboť postmodernisté se dobrali té konečné pravdy a konce dějin. To je přece nesmysl. Úžasná libovůle a fragmentarizace všeho a všech se mi jeví jako útok na podstatné rysy lidské společnosti. Myslím, že člověk nemůže žít bez hodnot jako solitér, a tohle je svého druhu jen pubertální vzpoura."

Ve dvoudílném eseji s názvem Domov nás může zachránit aneb Občanská společnost, domov a psychoterapie (1999) se Čálek zamýšlí nad postmoderním pokusem o destrukci všech hodnot bez náhrady, pokusem, jemuž sekunduje i druhá síla: globální liberalismus. Odpovědí na tyto destruktivní tendence je autorovi postupné budování občanské společnosti, jejímž základem je rodinný domov jako "líheň lidství". Občanská společnost jako "širší domov domovů se nevyvine spontánně, tomuto procesu je třeba napomáhat: "Domov, chápaný jako probuzená společná starost o možnost sdíleného dobra je to jediné, co nás může zachránit před pádem do cizoty zániku"...

V režii Josefa Melče účinkuje Vojtěch Ron. Pořad byl natočen v roce 2000.