José Jiménez Lozano: Věno po mé matce a jiné povídky

Lozano José Jiménez: Věno po mé matce

Španělský prozaik, esejista a básník José Jiménez Lozano ve své tvorbě podrobuje kritickému přehodnocování španělskou duchovní a kulturní tradici. Nejde přitom cestou destrukce, nýbrž očistného poukazování na jejich autentickou, přetrvávající hodnotu a hluboké kořeny spočívající v multikulturnosti Španělského poloostrova.

Naše tři kratičké povídky jsou vybrány ze souboru s názvem Věno po mé matce, který byl r. 2002 oceněn Cervantesovou cenou. Třem textům jsou společná témata vztahu k minulosti, ztráty hodnot a mizení kdysi samozřejmého řádu. Drobná lidská dramata odrážejí velké, hlubinné dějinné změny. Osudy obyčejných lidí ve světě, který přestává být jejich světem.

Z překladu Jany Novotné připravil Petr Turek. V režii Markéty Jahodové účinkují Marta Vančurová a Pavel Soukup.

Esejisticky se těmito tématy zabýval v řadě knih (mj. Chrapot fray Luise a jiná inkviziční řízení, 1973; O Židech, Maurech a konvertitech, 1982; Duchovní průvodce Kastilií, 1984; Oči ikony, 1986, č. 2006). V románové tvorbě se Jiménez Lozano vyhýbá formalistním výbojům a soustřeďuje se na sdělování závažných mravních, duchovních a společenských obsahů (v knize Historie jednoho podzimu /č. 1977/ např. ztvárňuje na konfliktu mezi jansenismem a jezuitskou kazuistikou na přelomu 17. a 18. století historii posledních dnů francouzského kláštera Port-Royal).
Jiménez Lozano píše i povídky, zpravidla krátké příběhy, v nichž se odráží velká a důsažná duchovní a kulturní problematika.
Naše tři kratičké povídky jsou vybrány ze souboru s názvem Věno po mé matce, který byl r. 2002 oceněn Cervantesovou cenou. Třem textům jsou společná témata vztahu k minulosti, ztráty hodnot a mizení kdysi samozřejmého řádu. Drobná lidská dramata odrážejí velké, hlubinné dějinné změny. Osudy obyčejných lidí ve světě, který přestává být jejich světem.
Z překladu Jany Novotné připravil Petr Turek. V režii Markéty Jahodové účinkují Marta Vančurová a Pavel Soukup.